Výzkumy klinické smrti: Světlo v tunelu nečeká každého, pacienti vidí i peklo

30. listopad 2020 četba na 3 minuty
Světlo na konci tunelu - ilustrační foto

Světlo na konci tunelu - ilustrační foto

Foto: Profimedia.CZ

Řada lidí, kteří se ocitli na pokraji smrti a díky resuscitaci se navrátili zpět do života, v kritických okamžicích pocítili vyrovnanost a smíření. Fyzická bolest ustala, před umírajícím se objevil tunel s lákavým světlem, sem tam vyvstala vlídná tvář dříve zemřelého příbuzného. Je možné, že takto prožije smrt každý z nás?  

Vědci se po dlouhé dekády snaží najít pro zvláštní prožitky ve stavu klinické smrti materialistické vysvětlení. Objevila se teorie, že blažené pocity souvisejí s hormony štěstí, které se při umírání automaticky uvolňují, aby nám odchod na věčnost usnadnily. Z tohoto pohledu by šlo o jakýsi mechanismus milostivé přírody, jež se pokouší učinit naši smrt snesitelnější.

Teorie má ale jeden háček: zdaleka ne všichni resuscitovaní se mohou pochlubit příjemným prožitkem a vidinou světla na konci tunelu. Na rozdíl od jedinců, které klinická smrt zanechala v euforii a zbavila je strachu z konce života, však o svých zkušenostech hovoří neradi a trpí traumaty (Zdroj: https://www.scientificamerican.com/article/what-near-death-experiences-reveal-about-the-brain/ June 1, 2020).

Americká výzkumnice Nancy Evans Bushová se spolu s profesorem psychiatrie Brucem Greysonem zaměřila právě na tyto případy.

Muž, který spadl z koně, se najednou ocitl ve výšce špičky stromu a pozoroval, jak pro jeho bezvládné tělo přijela záchranka. "Ne! Ne! Tak to nemá být! Dejte mě zpátky!" křičel, ale nikdo ho neslyšel. Následně byl vymrštěn skrze temnotu vstříc jasnému světlu a míjel temné postavy, které připomínaly jeho zesnulé příbuzné. Zachvátila ho panika a bezmoc, že nemůže situaci zvrátit vlastní vůlí.

Prožitek klinické smrti může být děsivý.Zdroj: Shutterstock.com

Ještě horší zážitek vylíčila žena, která se pokusila o sebevraždu. "Byla jsem vtažena do jakési temné prázdnoty, necítila jsem tělo tak, jak ho znám. Zmocnila se mě hrůza. Očekávala jsem nicotu, věčný spánek, zapomnění, a místo toho jsem zjistila, že jen nastupuji do jiného letadla. Vyděsilo mě to," uvedla zachráněná.

Jiná žena popsala, že byla uvedena do pusté krajiny, kde bloudila skupina duší. Působily ztraceně a smutně, ale průvodce jí naznačil, že jim nesmí pomáhat.

Ateistického univerzitního profesora zase napadly zlomyslné bytosti, které ho nejprve těsně sevřely a pak roztrhaly. Jiný muž po infarktu cítil, jak padá do hlubin Země, a poté spatřil zrezivělou bránu do pekla. V panice se opět vyškrabal nahoru a probudil se na operačním sále.

Podle Bushové a Greysona lidé na děsivé zážitky z klinické smrti reagují třemi různými způsoby. Někteří je vnímají jako varování a poslední šanci, jak obrátit životní cestu k lepšímu. Jiní se pro ně snaží najít racionální zdůvodnění a většinou zaujmou stanovisko, že šlo jen o halucinace způsobené nedostatkem kyslíku v mozku. Třetí skupina naopak vykazuje zklamání. "Očekával(a) jsem Boha, ale on tam nebyl," je u ní častou reakcí, stejně jako: "Čím jsem si to zasloužil(a)?"

Lidé z třetí skupiny často musejí vyhledat pomoc psychoterapeuta, protože je prožitky z blízkosti smrti straší ve snech a negativních emocí se nemohou zbavit. (Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov, Listopad - Prosinec 2014)

Akční letáky