Živé kočičí piano: Nejpodivnější nástroj k léčení duševně nemocných

 V padesátých letech 16. století sloužilo „kočičí piano“ jako legendární muzikoterapie.

V padesátých letech 16. století sloužilo „kočičí piano“ jako legendární muzikoterapie.

Foto: profimedia.cz

V dnešní moderní době už by patrně vyvolal značné pozdvižení. Kolem 16. a následně 19. století byl spíše vynálezem bavícím melancholické a nemocné jedince. Jedná se o kočičí klavír či piano. Opravdu se ale používal, nebo je to zcela vymyšlený příběh?  

První obrázek údajného kočičího klavíru má pocházet z knihy vytištěné kolem roku 1600. Piano na něm mělo být součástí rituálu čarodějnic, stejně jako ostatní zvířata stojící při obřadu opodál.

V padesátých letech 16. století bylo „kočičí piano“ používáno k legendární muzikoterapii. Název sám vznikl z volného překladu původního "katzenklavier", neboli „kočičí klávesnice“ či „kočičí varhany“, později se však ustálilo označení „kočičí piano“.

Roku 1650 vymyslel údajně první fyzický prototyp jezuitský učenec Athanasius Kircher. Popsal ho ve svém díle Musurgia Universalis, ze kterého se nakonec stala vlivná kniha o muzikologii. Kromě kočičího piana měl pak Kircher popsat další zvířata nebo jejich zvuky zakomponované v hudbě, ať už šlo o ptačí zpěv nebo hluk z včelích úlů. 

Tento šílený nástroj měl původně sloužit k pobavení královské rodiny. Kircher napsal, že měl zlepšit náladu vystresovanému panovníkovi, konkrétně italskému princi, jenž v té době trpěl melancholií. Kočky, které na popud bodnutí do ocasu zoufale mňoukaly, měly být přímo neodolatelně vtipné. Čím větší kočky zažívaly utrpení, tím lepší a energičtější měla harmonie zvuků být (Zdroj: https://ridiculouslyinteresting.com/2013/02/12/katzenklavier-the-cat-piano/ ).

Ptáte se, jak je možné, že se nikdo nepozastavil nad přímým týráním zvířat? V 16. století žádné zákony, které by upravovaly vztah lidí a zvířat, nefungovaly. Roku 1651 vyšlo známé dílo Thomase Hobbese Leviathan. Anglický filozof v něm popisuje rozdíly mezi lidmi a zvířaty. V oddíle nazvaném Žádná smlouva se zvířaty říká, že „uzavřít smlouvu s brutálními zvířaty je nemožné, protože nerozumí naší řeči, nerozumí ani nepřijímají překlad práv… a bez vzájemného přijetí neexistuje žádná smlouva.“ Nemůžeme se pak divit, že se proti utrpení nezakročilo (Zdroj: https://www.catster.com/lifestyle/musical-cats-in-history-the-bizarre-story-of-the-cat-piano).

Maria Mandel

Marie Mandel: Zřídila orchestr, aby mohla vězeňkyně mučit při hudbě Beethovena

"Hudební" nástroj o několik levelů povýšil lékařský teoretik 19. století, Johann Christian Reil, který je otcem moderní psychiatrie. Ve svém díle popisuje léky pro duševně narušené. "Rapsodie o aplikaci psychiatrických metod na duševní poruchy" z roku 1803 zahrnul i onen slavný vynález. Kočičí klavír měl vyléčit neschopnost soustředění se na vnější svět. Hlavně se díky němu měli uzdravovat schizofrenici. Myslel si, že vymyslel tak šílený nástroj, že se ho i šílenci museli leknout a uzdravit se. Kočky měly být seřazené v řadě s ocasy nataženými za nimi. Tam se měly nacházet klávesy klavíru, na kterých byly připevněné ostré hroty, jež měly podle plánu bodat kočky do jejich ocasů.

Absurdita „klavíru“ byla v centru horlivých diskusí po celá staletí. Spojení hudby a utrpení mělo být doslova poutající pozornost. V průběhu staletí se kočičím klavírem nechalo inspirovat mnoho autorů. Nápadu se chytl například badatel Luise-Bertrand Castel, jenž bral právě kočičí hlas jako důkaz své teorie, že to nejdůležitější v hudbě je souhrn zvuků. Takovou melodickou sekvenci měla vytvořit právě utrápená řada koček (Zdroj: https://www.francemusique.fr/en/legend-cat-piano-most-sadistic-instruments-15580).

Nikdy se však nenašel důkaz, že takový nástroj byl skutečně vyroben a používán. Roku 2010 byl pro ekologický festival ve Velké Británii zkonstruován jeden fungující model. Kočičí varhany složené z pískacích hraček pozitivně ohodnotil princ Charles i hudebník Henry Dagg.

Akční letáky