O japonských hrobkách se traduje, že se jich archeologové nemohou ani dotknout, přestože umírají touhou zjistit, co se v nich skrývá. Tyto obří monumenty však Japonci považují za posvátné a jsou majetkem japonského císaře, takže jsou samozřejmě zavřeny i veřejnosti. Jsou zakázaným územím a mnoho Japonců je zahrnuje do svých náboženských rituálů. Hrobky tak zůstávají po celou dobu neporušené a mrtí v nich v klidu a ničím nerušeni odpočívají. Slovo kofun přitom v japonštině a příbuzných jazycích znamená "starověký mohylový hrob". Starověké megastruktury se v této podobě nevyskytují v žádné jiné části světa.
Ač je v Japonsku téměř dvacet tisíc těchto mohylových hrobek, většinou se jedná o hrobky malé, o průměru pět až deset metrů. Kofunů, které jsou delší než 200 metrů, je asi čtyřicet, padesát z nich pak přesahuje délku sta metrů. Po obvodu bývají obklopeny vodním příkopem, někdy je dokonce příkopů více. Největší pak je Daisen Kofun.
Daisen Kofun – největší hrobka světa
Daisen Kofun je majestátní architektonické dílo, které leží v srdci Ósaky. Pravdou je, že tajemství této hrobky je skryté i pro samotné Japonce, kteří se tak musejí spokojit s legendou, že tyto hrobky sloužily jako projev moci velkých mužů starověkého Japonska.
Kofuny byly stavěny pro královské pohřby od třetího do šestého století našeho letopočtu. Jsou různé velikosti, začínající na několika metrech, až po 486 metrů dlouhou, 300 metrů širokou a 36 metrů vysokou obří stavbu Daisen Kofun.
Daisen Kofun je největší známou památkou existující na zemi. Svou velikostí je tato stavba větší než dvě pyramidy v Gíze dohromady a tvrdí se, že hrobka patří císaři Nintokuovi, šestnáctému japonskému císaři. Přesto mnozí stále diskutují o tom, kdo přesně je v Daisenu pohřben, protože informace není přesně známa. Výstavba hrobky trvala patnáct let a osm měsíců nepřetržité práce, a na její stavbě nepracovalo jen 2000 mužů, ale i bohové. Historici z Kofunu odhadují, že na výzdobu vnější strany hrobky Daisen bylo použito 29 000 figurek Haniwa, což jsou řemeslné hliněné figurky, které představují motivy domů, brnění, přileb a velkých kamenných nádob.
Na dokument se podívejte zde:
Proč klíčová dírka?
Jak ukazují dokumenty, většina kofunů má tvar klíčové dírky, ale vykopávky a výzkum naprosté většiny z těchto hrobek jsou protizákonné. Pravdou je, že v menších kofunách se prováděly lehké archeologické práce, ale většina z nich je dodnes nedotčených, dokonce obrostlých neprostupnými lesy a zelenou vegetací, které je přirozeně chrání.
O těchto hrobkách neexistují žádné písemné prameny a vykopávky jsou vzácné. Ochrana se vztahuje i na vnější stranu, jsou většinou oploceny a není dovoleno vstupovat po jejich obvodu, takže je znemožněno i jejich měření. Satelitní snímky by však mohly poodhalit další souvislosti.
Více informací se dozvíte zde:
Vědec Noriyuki Shirakami vysvětluje, že původní design hrobky měl tvar kruhové kopule, k níž byly až postupně přidány vnější kruhové konstrukce, takže výsledný design skutečně vypadá jako klíčová dírka, protože se jedna část krycí kruhové konstrukce spojila se zemí. Právě takto vzniklou chodbou se lidé mohli k hrobce připojit. Kofun ve tvaru klíčové dírky je obvykle tumulus rozdělený na část, kde byl pohřben královský král (kulatá část "klíčové dírky"), a prostor pro provádění rituálů.
Vnější část hrobky je přitom většinou navržena ve třech úrovních, které se stupňují směrem nahoru, kde se nacházejí právě figurky Haniwa.
Dozvíme se někdy záhadu kofunů?
Situace ohledně kofunů se mění a díky nové technologii skenování, jež je hojně používána i v Sakkáře a zachovává celistvost staveb, je možné, že se o hrobkách přece jen dozvíme více. V červenci 2019 byly kofuny v Mozu zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
Další ze záhad kolem kofunů spojuje tyto stavby s Marsem. Stavby totiž ze země vypadají často jako obyčejné kopce, ale ze vzduchu je však vidět jejich zvláštní obrys klíčové dírky. I odtud se objevily spekulace o vchodu pro mimozemské civilizace.
Navíc to není tak dávno, co byla na Marsu objevena geometrická stavba podobná kofunu. Na Marsu ji lokalizoval rover Curiosity. Ač je velmi pravděpodobné, že podobnost obou staveb je čistě náhodná, samozřejmě se objevily četné spekulace.
Jak to vypadá uvnitř kofunu se podívejte na tomto videu, aniž byste se ptali, jak je možné, že bylo pořízeno:
Restrikce se postupně zvolňují
Zvláštní je, že se toho o kofunech moc neví ani ve světě, ač by měly být právem považovány za poklad světové civilizace. Až do smrti císaře Hirohita v roce 1989 se běžně mluvilo jen o malých mohylových hrobkách, kterých jsou hlavně v okolí Nary desítky, z nichž jich několik desítek bylo v 70. letech zpřístupněno turistům. O majestátních mohylách, ve kterých jsou pohřbeni starověcí panovníci, se ale stále nemluví. Dříve o nich dokonce vědělo jen pár odborníků.
Až v lednu roku 2007 vydala císařská kancelář povolení pro úzce vymezený počet specialistů, kteří mohli prozkoumat jedenáct vybraných kofunů, včetně největšího v Ósace. Jednalo se však i tak pouze o průzkum zvenčí, vstup dovnitř je stále přísně zakázán.
Letos byla objevena další skutečnost: Výzkumná skupina z milánské Politecnico di Milano nyní analyzovala orientaci kofunů, k níž použila satelitní snímky s vysokým rozlišením. Výsledky ukazují, že tyto hrobky jsou orientovány k oblouku vycházejícího slunce, bohyni Amaterasu, kterou japonští císaři spojovali s mýtickým původem své dynastie. Orientace císařských hrobek ke Slunci tedy není náhodná.
Musíme jen doufat, že jednou dá císařský dvůr v Tokiu souhlas k prozkoumání kofunů. Je totiž možné, že výzkum není dovolen i proto, že by mohly být díky němu vyvráceny tradiční představy o japonské císařské dynastii.
Zdroje:
