Rodina nebo peníze?
Historie kojných sahá až do raného starověku. Ženy z urozených a majetných rodin tak nepřišly o mladistvé tvary a pevné poprsí a matky z chudých poměrů mohly svou rodinu lépe zabezpečit. Práce byla štědře placená. To, že kojná své vlastní novorozeně odstavila a vyrůstalo bez ní, protože žena celý den trávila s náhradní rodinou a později se stala jejich chůvou nebo služebnou, nikoho netrápilo. Opuštěné děti byly odkázané na kravské, kozí nebo oslí mléko podávané přímo ze struků. Často umíraly na podvýživu a infekce. Banky mateřského mléka, kde je dnes možné sehnat litr za 1200 Kč, v té době samozřejmě neexistovaly.
Napoleon Bonaparte (†51) měl na svou ženu vysoké nároky. Marie Luisa (†56) musela vyhlásit konkurz na kojnou pro své dítě. Ze dvanácti set uchazeček prošla skrz přísná kritéria a pětičlennou komisi složenou z lékařů mladá maminka čtyřměsíčního chlapce, kterého kojila společně s císařským synkem. Jako odměnu za své služby dostala Camilla od císaře rozlehlou vinici.
Kojnou byla i matka Klementa Gottwalda
Získat práci kojné nebylo jednoduché. Sóranós z Efezu měl jasno. Žena musela mít správný tvar prsou a zkušenost s kojením vlastních dětí, posuzoval se vzhled mateřského mléka a morální pohnutky ženy. Na konci 16. století se o slovo začali hlásit učenci, kteří upozorňovali na špatný vliv kojení cizího a odstavení vlastního dítěte jen kvůli přivýdělku. První zlom přišel během francouzské revoluce, kdy neměly matky, které nekojily, nárok na státní podporu. K druhému posunu došlo až v roce 1924 díky zákonu O částečném zákazu námezdného kojení. Za porušení nařízení a práce kojné hrozila pokuta do výše třech tisíc korun a až měsíční vězení.
Ještě na přelomu 19. a 20. století byly české kojné vyhlášené a vídeňská šlechta jejich služeb často využívala. Matka Klementa Gottwalda (†56) byla jednou z nich.
