Mokré chůvy: Jedno z nejhorších povolání středověku. Některé se staly otrokyněmi

Mokré matky byly většinou muslimky, které musely přejít ke křesťanství.

Mokré matky byly většinou muslimky, které musely přejít ke křesťanství.

Foto: Neznámý / Creative Commons, volné dílo

Povolání mokré chůvy bychom nejspíše dali dnes do kontextu s povoláním kojné (a takový je i český překlad). Jednalo se o svobodné ženy, které byly najímány jako mokré ošetřovatelky na základě smluv uzavíraných židovskými a křesťanskými komunitami v Barceloně. Tyto ženy pracovaly těžce a za minimální mzdu. Jaké bylo jejich povolání?

Mokré matky neboli kojné, byly ženy, které měly malým dětem dočasně suplovat jejich pravou matku. Tradiční role matky byla pojímána jako role první učitelky ctností a náboženství, a jejím prvním vkladem do vínku každého dítěte bylo kojení. I proto se jej snažily instituce nějakým způsobem regulovat, a to bez ohledu na náboženství.

Lékařské myšlení i lidové náboženské učení té doby zakazovalo ženám kojit více než jedno dítě najednou. Všechny tyto kojné, které nebyly matkami, proto musely pro udržení práce vždy odstavit své vlastní děti, aby vydělaly nějaké peníze pro rodinu. Nebo to byly ženy, které o své vlastní děti přišly, ale měly ještě mléko, které jim pomohlo k obživě tam, kde jiné děti nikdo nekojil.

 Pinterest

Kdo byly mokré matky?

Mokré matky - neboli kojné - měly velmi zodpovědnou úlohu, protože musely nahradit kojenci nezřídka oba rodiče, i když jejich zásadní úlohou bylo kojení. Rodiče byli vázáni nejen občanskými nařízeními, ale i pastoračními pokyny pro otce, jak mají dětem zajistit bezpečnost a vše, co potřebují. A proto vzniklo povolání dočasných matek.

Na video o tomto fenoménu se podívejte zde: 

Zdroj: Youtube
 

V té době bylo obvyklé, že ženy, pokud vůbec pracovaly, jejich mzdy byly směšné. A práce mokrých ošetřovatelek měla nízký společenský status i nízké odměny. Po epidemii černé smrti, po níž se z důvodu nedostatku pracovních sil zvyšovaly mzdy dělníků, křesťanské rodiny na Pyrenejském poloostrově a v Itálii stále častěji zaměstnávaly otroky. Židovské a křesťanské komunity v Barceloně tak začaly využívat kojné. Ty se většinou nastěhovaly do domu svého zaměstnavatele, takže i rodiče mohli dohlížet na to, jak svou práci dělá a na to, že neohrožuje mravní výchovu jejich dítěte. Dokonce i církev varovala rodiče, aby si náhradní matky dobře prověřovali, aby neměly negativní vliv na děti. 

Pohlavní život byl příčinou zkysnutí mléka

Archeologické nálezy ukazují, že středověké děti byly postupně odstavovány ve věku od šesti měsíců do dvou let. Smlouvy kojných však byly uzavírány na daleko kratší dobu, zhruba od jednoho do devíti měsíců. Středověcí rodiče si však dobře uvědomovali, že není dobré ošetřovatelky střídat příliš často, ale bylo velmi těžké najít zodpovědnou osobu na delší dobu.

Ve smlouvě, jíž rodina s „kojnou“ uzavírala, bylo například stanoveno, že po dobu služby se zdrží veškerých pohlavních aktivit. Úlohou mokrých sester bylo potřebovaly „učit děti dobrým mravům prostřednictvím mateřského mléka“. Ač je to velmi podivné, tehdejší akademické i populární lékařské myšlení tvrdilo, že sex by mléko zkysal a dítěti fyzicky ublížil. A došlo to ještě dále, protože v pozdějším středověkém kastelánství byly sexuálně aktivní mokré sestry, které měly na starosti zemřelé kojence, obviněny z jejich vraždy.

 Ludvík XIV. jako nemluvně se svou chůvou Longuet de la GiraudièreLudvík XIV. jako nemluvně se svou chůvou Longuet de la GiraudièreZdroj: Charles et Henri Beaubrunanciennement / Creative Commons, volné dílo

Práce na hranici otrokářství – kojná mohla být prodána

Některé ženy, které se rozhodly pro tuto profesi, doufaly, že si v porovnání s jejich chudým životem polepší. Práce pro bohatou městskou rodinu mohla venkovské ženě nabídnout možnost navázat sociální kontakty, díky nimž by se později ona sama mohla vdát.

Jenže takové štěstí mělo jen málo žen, většina z nich pracovala v rodinách střední třídy, ti nejméně šťastné končily v sirotčincích a domovech pro opuštěné děti. Jejich práce se tak mnohdy dala srovnat s otrokářstvím.

Kojné totiž nesloužily jen rodině, kterou už znaly a s níž se cítily jakžtakž dobře. Majitelé mohli tyto ženy pronajmout nebo dokonce úplně prodat, pokud jim byla nabídnuta dobrá cena.

Irské Magdaleniny prádelny.

Magdaleniny prádelny: Otřesná místa pro převýchovu žen fungovala až do roku 1996

Preference žen s bílou pletí

Až v roce 1179 zakázalo kanonické právo křesťanům najímat Židy a muslimy pro tuto profesi, i když mnohé rodiny stále pár takových žen sdílely dokonce i v sousedských vztazích. I přes vydané právo se však tyto – většinou muslimské ženy – až do počátku novověku ocitaly v rodinách jako kojné a ošetřovatelky. Musely přijmou křesťanskou víru. Muslimské kojné se nechaly pokřtít, což vedlo ve společnosti ke známkám rasismu, protože se lidé začali rozeznávat podle barvy pleti.

Kojné byly využívány i mnohem později, ale jiným způsobem.Kojné byly využívány i mnohem později, ale jiným způsobem.Zdroj: Profimedia

Lékařské zprávy tehdejší doby navíc považovaly ženy tmavší pleti a jejich „humor a tepelnou nerovnováhu za důkaz toho, že jsou špatné matky.“ Proto rodiny začaly postupně dávat přednost baptistkám světlé pleti, aby se staraly o jejich děti v kojícím věku. Později se od zaměstnání kojných pomalu upustilo. 

Zdroje:

www.medievalists.neten.wikipedia.org/wiki/Wet_nurse