Kriminál byl postavený francouzskými kolonialisty v roce 1949 během indočínské války. Skončilo v něm čtrnáct tisíc stoupenců Ho Či Minovy Ligy za nezávislost Vietnamu. Po konfliktu byli přeživší propuštěni a prostory sloužily jako výcvikový tábor.
Na peklo na zemi se věznice proměnila v roce 1967. Vláda Jižního Vietnamu navázala spolupráci s americkými inženýry, aby spolu vymysleli projekt, který měl jediný cíl. Co nejkrutějším způsobem potrestat členy Vietkongu a všechny jejich podporovatele.
Kokosová věznice
Dohromady vzniklo čtrnáct bloků, včetně tzv. mučícího paláce. Tábor byl obehnaný ostnatým dlátem, v noci ho osvětlovalo tisíce lamp. Životní podmínky byly nesnesitelné. Zadržení byli umístěni v malých celách, často bez přístupu denního světla. Museli snášet hlad, žízeň, špínu, ale především fyzické a psychické mučení.
Místní bachaři se pyšnili tím, že vězně dokázali zbavit veškerých sil a nakonec i života až sto různými způsoby. Mezi nejoblíbenější metody patřilo vylamování zubů dlátem, waterboarding, kdy byla oběti přes ručník nalévána voda do nosu a úst, drcení kloubů, elektrošoky nebo bičování listem vlnitého plechu.
Dozorci, kterých bylo v areálu tolik, že každý z nich měl na starosti pouze dva „svěřence”, se bavili také tím, že nutili nahé kriminálníky šplhat do vyčerpání po ostré kůře stromů, trhali jim nehty, pálili genitálie, zavírali je do sudu, do něhož bouchali palicemi, nebo je rovnou nechali vařit zaživa.
Tygří klec
Mezi nejhorší formu mučení je však považovaná tzv. tygří klec. Tento kotec byl zhotovený z kovových sloupků a ostnatého drátu. Dalo se v něm pouze ležet nebo sedět v nepohodlné skrčené poloze. Trestanci, bez vody, jídla a přístupu na toaletu, museli snášet ostré slunce několik dnů až týdnů.
Tygří klece
Během své temné historie bylo v Kokosové věznici zadrženo kolem 40 000 lidí. Utrpení těch, kterým se podařilo jako zázrakem přežít, skončilo v roce 1975. V 90. letech byl areál zrekonstruovaný a prohlášený za národní kulturní památku.
Zdroje: www.phuquocprison.org, www.vietnamtrips.com, www.lifee.cz
