Ať už se jednalo o zradu země z lásky či pro peníze, bylo to jedno. Po válce se všichni kolaboranti i kolaborantky házeli do jednoho pytle. A ten se pevně svázal.
Kolaborace se po válce trestala velmi tvrdě
Ne vždy spravedlivá ruka spravedlnosti
Na francouzském území se po pádu nacistů sympatizace s nimi nazývala horizontální kolaborací. Na ženy, které si více či méně zadaly s německými vojáky, se tresty začaly praktikovat již od léta 1944. A lidoví mstitelé z řad „spravedlivých“ byli všude, bohužel jejich rozsudky až tak spravedlivé vždy nebyly. Vedla je vždy závist, touha po pomstě a odvetě a zaslepenost momentální mocí, jíž dostali do rukou.
Nezřídka docházelo k lynči, kdy byly dotyčné ženy i muži veřejně hanobeni s účelem je co nejvíce ponížit.
Dva druhy kolaborace
Ve Francii se přitom rozlišovaly dva typy kolaborace. „Collaborateur“ byl ten, kdo kolaboroval z pragmatických důvodů. Jednalo se o častější typ a většinou to byli vládní úředníci nebo policisté, nebo naopak prostitutky a podnikatelé či osoby s nejrůznějšími ambicemi. A samozřejmě milenky nacistů, které si buď chtěly žít na vysoké noze, nebo se bohužel skutečně zamilovaly. Tito kolaboranti nebyli stoupenci nacismu, ale spolupráce s Němci pro ně měla mnohé výhody.
Druhý typ kolaborantů byli „collaborationniste“ a jednalo se o skutečné ideové stoupence, dost často i o antikomunisty.
Coco Chanel se její kolaborace vyplatila
Zajímavost o Coco
Jednou ze slavných žen, která se také zapletla s Němcem, byla i slavná návrhářka Coco Chanel. Udržovala poměr s německým tajným agentem a Hitlerovým důvěrníkem na německém velvyslanectví v Paříži, baronem Hansem Güntherem von Dincklagem. Jejich románek začal už před válkou a trval i po dobu okupace. Nejen že společně žili v luxusním apartmánu v hotelu Ritz, ale Coco údajně fungovala jako německá špionka.
A byla pravděpodobně jednou z mála, komu se tato kolaborace vyplatila: Práva na parfémy Chanel totiž z 90 % vlastnila židovská rodina Wertheimerů. Arizační zákony proto Coco výborně hrály do karet: Wertheimerovi uprchli z Francie a Coco tak s pomocí nacistických pohlavárů získala celý podnik pro sebe. Dokonce i po okupaci si poradila. Se svým německým milencem odcestovali do neutrálního Švýcarska.
Jiný metr na ženy a muže
Ženám, které se za války jakkoli sblížily s Němci, a to ať už pracovně, tak soukromě, bylo všechno po skončení války podtrženo a sečteno. Nikdo nezkoumal pravdu. Tyto ženy byly nejčastěji zhanobeny tím, že byly ostříhány dohola. Bez vlasů, bez bot a polonahé je pomalovali hákovými kříži a takto je vodili veřejně po ulicích, aby je zesměšnili a ponížili. Při těchto pochodech hanby nezřídka docházelo i k fyzickému násilí.
Celkem bylo „uličkou hanby“ ve Francii vedeno přes 20.000 žen.
Smutné je, že na muže byl brán poněkud jiný metr. A to i na ty, kdo se zapletli s pěknými německými blondýnkami. Do Říše na práci byla přitom nasazena spousta Francouzů, kteří se samozřejmě ženám nevyhýbali. Zde ale bylo „vše v pořádku“ a pochody hanby se mužům vyhnuly.
Zdroje:
