V běžném životě jsme zvyklí, že něco začíná a něco končí. Předměty nebo události jsou jasně ohraničené. To nám dává pocit jistoty. Ve světě kvantové mechaniky či v obecné teorii relativity však fungují jiná pravidla. Fyzici totiž předpokládají, že lidské smysly nedokáží zachytit veškeré děje. Proto vznikla tzv. teorie strun.
Teorie strun
Ta předpokládá, že základními stavebními kameny přírody a vesmíru nejsou částice, ale struny, které vibrují. Proto vedle sebe mohou existovat i systémy, jež jsou matematicky neslučitelné. Prostor však musí mít více dimenzí než čtyři.
Kolik je dimenzí?
Předpokládá se, že vibrační smyčky jsou tak malé, že se jeví jako body. Navíc vibrují v různých režimech odpovídající jednotlivým druhům známých částic. Aby se však struny mohly jako tato miniaturní tělesa projevit, musel by mít vesmír více než čtyři dimenze. Současná teorie strun počítá s celkem 10 rozměry. Hypotetičtější názor, známý jako M-teorie vyžaduje 11 dimenzí. Pokud nás však tolik dimenzí obklopuje, jak to, že jsme si jich zatím nevšimli?
Na tuto otázku se snažil odpovědět fyzik Oskar Klein. Zjistil, že pokud by existovala pátá dimenze, jež by navíc replikovala elektromagnetismus, musela by se omotávat kolem sebe. A pokud by byla dostatečně drobná, nezaregistrovali bychom ji. Další matematické výpočty potvrdily, že podobně fungují i zbývající dimenze. Když jim dáte veškeré možností, jak se zabalit, nakonec se sečtou.
„Předpokládáme, že z deseti prostorových dimenzí se sedm z nich sroluje tak důkladně, že je nezpozorujeme. Žijeme tak v iluzi, že známe jen tři velké dimenze," píšou ve své knize Velkolepý plán Stephen Hawking a Leonard Mlodinow. Podle vědců však neexistuje ani důvod, proč by měl náš časoprostor vypadat čtyřrozměrně.
Počátek času
Hlavním důvodem je tzv. Feynmanova suma, popisující počátek vesmíru přes historie. Ta říká, že vesmír vznikl spontánně a vyvíjel se všemi možnými způsoby. Existuje tak multiverzum. „Feynmanova suma započítává všechny myslitelné historie vesmíru, jenomže naše pozorování o třech prostorových dimenzí vybírá ty, jež mají vlastnosti, které byly pozorovány. Jinými slovy, i kdyby bylo více dimenzí, my si všimneme jen těch, které jsme již popsali," vysvětlují fyzici.
Podobné je to také s časem. Kosmologové se odvolávají na slova sv. Augustina. Ten napsal, že: „Bůh nestvořil svět v čase, ale s časem." Předpokládají tedy, že čas vznikl s Velkým třeskem. „Raný vesmír byl tak malý, že se řídil jak obecnou teorií relativity, tak kvantovou teorií. V té době existovaly čtyři prostorové dimenze a žádná časová. Když tedy hovoříme o počátku vesmíru, jsme na nejisté půdě. Proč? Protože čas, jak ho známe dnes, neexistoval. Proto se zabývat otázkou, co s dělo před počátkem vesmíru, nemá smysl," píší Stephen Hawking a Leonard Mlodinow.
Zdroj:
www.scienceworld.cz, www.phil.muni.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.veda.instory.cz
