Napoleone di Buonaparte se narodil 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio do rodiny chudšího příslušníka úřednické šlechty. Jeho otec byl poradcem královského soudu, matka se starala o osm dětí. Když bylo Napoleonovi devět let, začal studovat na vojenském učilišti v Brienne-le-Château ve Francii. Později byl přijat na přestižní École militaire v Paříži. Specializoval se na dělostřelectví. V roce 1785 k němu dorazila zpráva, že mu zemřel otec. Většinu peněz, které si vydělal v pluku La Fère–Artillerie, tak začal posílal matce.
Napoleon se ve volném čase věnoval studiu vojenské historie, matematiky, zeměpisu, filozofie a osvícenské literatury 18. století. Jako by věděl, že tyto znalosti záhy uplatní na pozici poručíka. V šestadvaceti letech úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. 9. listopadu 1799 se jmenoval prvním konzulem Francie. O pět let později se vyhlásil císařem. Jeho krok posvětil papež.
Korunovace císaře Napoleona I. a korunovace císařovny Josefíny v Notre-Dame de Paris, 2. prosince 1804. Obraz Jacques-Louise Davida a Georgese Rougeta.
Svou pozici si za téměř nepřetržitého válečného stavu udržel až do roku 1814, kdy byl svými maršály, po neúspěšném tažení do Ruska, přinucen abdikovat. Posléze byl vyhnán na ostrov Elba, odkud ale uprchl. Po necelém roce opět seděl na trůně. Obnovené císařství trvalo 110 dní. Po porážce v bitvě u Waterloo ho spojenci odsoudili k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena. Po necelých šesti letech pobytu, ve věku jednapadesáti let, zemřel.
Napoleonský komplex
Napoleon za svůj život svedl více bitev než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Alexandr Suvorov dohromady. Za jeho éry se Francie změnila na sociálně i občansky nově strukturovanou společnost, která inspirovala politiku zbylé Evropy. Mimo jiné sepsal nový občanský zákoník (Code civil), jež se stal vzorem pro další země. Francouzské právo na něj dodnes navazuje. Mohly všechny Napoleonovy úspěchy pramenit z nízkého sebevědomí vyplývajícího z jeho nedostatečného vzrůstu?
Pověsti o tom, že byl „krpatý" kolovaly již za jeho života. Ve vídeňských novinách ho nazývali „le petit homme“ (malý muž), v Anglii byly oblíbené jeho karikatury. Napoleon nebyl žádný krasavec. Měl velkou hlavu, širokou tvář, krátký krk, zavalité tělo a krátké nohy. Dojem nízkého vzrůstu podporovala i skromná uniforma a klobouk ve tvaru lichoběžníku, zvaný petit chapeau.
„Osobní prezentace byla pro Napoleona klíčová. Kdyby ho malý vzrůst trápil, určitě by nenosil tak zvláštní klobouk," spekuluje životopisec a německý novinář Günter Müchler. Je také známo, že slavný vojevůdce byl vyšší než pruský král Friedrich Veliký a o generaci mladší rakouský císař František Josef, manžel proslulé Sissi. O šíření mýtu se měli postarat zejména jeho nepřátelé, jež se neuměli smířit s porážkou.
Kolik měřil Napoleon?
Po Napoleonově vzrůstu pátrali francouzští historici v pařížské invalidovně. Našli jeho jezdecký kabát, který má délku 1,25 metru. Zkušení krejčí vypočítali, že jeho majitel musel být vyšší než 165 centimetrů. To potvrzuje záznam francouzského lékaře François Carla Antommarcha, jež v květnu 1821 generála po jeho smrti přeměřil. Uvedl, že Napoleon měl 168,6 centimetrů. Podle některých zdrojů byl vyšší než průměrný Francouz té doby.
S největší pravděpodobností Napoleona netrápil jeho vzrůst, ale velikost jeho pohlavního údu. Měl měřit necelé 4 cm. Jako vzácnou relikvii ho získal kněz Paul Vignali, který umírajícímu císaři udělil poslední pomazání a byl přítomen jeho pitvě. V roce 1924 ho pak zakoupil americký prodejce vzácných knih A. S. W. Rosenbach. O tři roky později byla „Napoleonova chlouba“ vystavena v Muzeu francouzského umění v New Yorku. Úd následně získal v roce 1977 na pařížské aukci za 3 tisíce dolarů urolog John K. Lattimer. Nyní ho vlastní jeho dcera.
Zdroj:
www.vat.pravda.sk, www.extrastory.cz, www.ulekare.cz, www.ctidoma.cz
