V době asi před 4,5 miliardami let byla Země bez Měsíce. O pár milionů let později ji však zasáhla protoplaneta o velikosti Marsu zvaná Theia. Srážka byla tak masivní, že kusy zemské kůry byly doslova katapultované do vesmíru. Během pár hodin se skalnaté úlomky spojily a vytvořily náš přirozený satelit.
Ten je vlivem gravitace neustále přitahovaný k Zemi. Proto neodletí pryč. Rychlost jeho rotace jej zároveň udržuje v nekonečně sestupném pohybu, který je konstantní. Z tohoto důvodu se nemusíme bát, že by na nás někdy spadl.
Kolik měsíců má Země?
V zemské gravitaci je ale zachycená řada dalších objektů. Tyto dočasné přirozené satelity se kvalifikují jako miniměsíce. Například v roce 2006 se objevil až 20 metrů široký asteroid RH120, který se nás držel více než rok. Pak unikl neznámo kam.
Kromě těchto těles se objevují i objekty, jež NASA nazývá kvazi-satelity. Jedním z nejznámějších je asteroid 3753 Cruithne. Tyto kameny kopírují naši oběžnou dráhu kolem Slunce po celých 365 dnů.
Jedinečná gravitace mezi dvěma většími tělesy vytváří oblasti dostředivé síly, tzv. Lagrangeovy body, které tvoří se Zemí rovnostranný trojúhelník. Tato oblast funguje jako „vysavač”. Shromažďuje prach a plyn, které zde přetrvávají celá desetiletí. Odborníci tomuto materiálu začali říkat „měsíce duchů”.
Měsíce duchů
Desítky kilometrů široká mlhavá mračna objevil v roce 1961 polský astronom Kazimierz Kordylewski. Až nový výzkum maďarských vědců Gabora Horvatha a Judit Sliz-Baloghové z Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti, pomocí speciálně vybaveného dalekohledu, jejich existenci stoprocentně potvrdil.
„Kordylewského mraky obíhají Zemi ve vzdálenosti jako Měsíc, tedy asi 384 000 km daleko,” říká Gabor Horvath. „Představit si je můžeme jako oblaka prachu, jež se tvoří za autem jedoucím po polní cestě.” Odborníci předpokládají, že materiál je tak jemný, že nikdy nevytvoří planetku. Zároveň je více než pravděpodobné, že se během několika staletí rozptýlí.
www.planetariodevitoria.org, www.nbcnews.com, www.livescience.com
