Z kosmonauta Komarova zbyla jen spečená hmota. Tragédii zavinila neschopnost

Vladimir Komarov

Vladimir Komarov

Foto: Profimedia.CZ

Hlavní konstruktér Vasilij Mišin až do své smrti tvrdil, že kosmická loď Sojuz-1 byla dobře prověřena a při bezpilotní zkoušce nevykázala žádné problémy. Technici přitom před startem odhalili přes 200 závad. V roce 1967 se ale spěchalo. Sovětský svaz se chtěl k Měsíci přiblížit dříve než USA. Kosmonaut Vladimir Komarov za tento nesmyslný závod zaplatil životem.

Mišin do funkce nastoupil po smrti konstruktéra Sergeje Koroljova, pod jehož vedením proběhly v Sovětském svazu první slavné (a úspěšné) kosmické lety. Novému šéfovi chyběly nejen jeho zkušenosti, ale i organizační schopnosti. Na pracovišti navíc prosazoval vlastní zájmy, respektive vlastní inženýry. Během pár měsíců se z nich snažil učinit profesionální kosmonauty, kteří by zastínili zkušené vojenské piloty, mezi nimi i Jurije Gagarina a Vladimira Komarova. Mišin schválně zdržoval dodávku trenažerů, aby se piloti na příští misi nemohli dostatečně připravit. Dostal se kvůli tomu do velkého sporu s generálem Kamaninem, který své vojáky nehodlal odstavit k ledu.

Ambiciózní plány, ale neschopné vedení

Tyto žabomyší války odváděly Mišinovu pozornost od hlavních úkolů, jimiž byl pověřen. A že jich nebylo málo. Během roku 1966 se pracovalo hned na několika kosmických lodích. Sojuz-1 měl vzlétnout na oběžnou dráhu i s lidskou posádkou už v prosinci. Mise počítala s tím, že v ten samý den odstartuje ještě jedna raketa, která do vesmíru vynese další tři kosmonauty. Ti pak ve vakuu přestoupí ve skafandrech k pilotovi Sojuzu-1 a společně s ním se vrátí na Zemi. Sověti si představovali, že podobný scénář později proběhne i na oběžné dráze Měsíce nebo přímo na jeho povrchu.

Mišin na šibeniční termíny kýval a do poslední chvíle se tvářil, že všechno klape podle plánu. Nebyl schopen odporovat Brežněvově vládě, která nepřipouštěla žádné zpoždění. Američané v té době ve svém vesmírném programu nebezpečně poskočili vpřed a Sověti se nechtěli nechat předběhnout.

Sojuz-1 při testech vykazoval tolik problémů, že ho nebylo možné téhož roku nikam vyslat. Na konci ledna 1967 Američané oplakali tři kosmonauty, kteří uhořeli v lodi Apollo 1 na kosmodromu mysu Canaveral. Bylo na čase předvést, co umějí Rusové.

Kdyby o vypuštění Sojuzu-1 s pilotem na palubě mohli rozhodnout technici, mise by se zřejmě nikdy nekonala. Na Bajkonuru ale rozhodovali funkcionáři. K ovládání stroje byl vybrán čtyřicetiletý důstojník Vladimir Komarov, který už tři roky předtím jednu cestu do vesmíru úspěšně absolvoval.

Kosmická turistika pořád na začátku

Statečný kosmonaut neměl šanci

Dne 23. dubna 1967 Sojuz-1 konečně odstartoval. Hned po navedení na oběžnou dráhu se však vyskytl první vážný problém - nevysunul se jeden ze dvou solárních panelů, které stroj zásobovaly elektrickou energií. Loď měla navíc potíže se stabilizací a orientací. Posádka druhé lodi, jež se měla v kosmu s Komarovem setkat, mohla jít pro ten den domů. Její let by neměl smysl. V dané chvíli pracovníci řídicího střediska dělali vše pro to, aby Komarova dostali co nejrychleji zpátky na Zemi.

Kosmonaut si v kritické situaci počínal nesmírně statečně. Neztratil hlavu a s využitím vlastních vědomostí stroj nakonec stabilizoval a připravil na sestup. Šílenou misi by býval přežil, kdyby se ke všem technickým nedostatkům nepřidala i závada padákového systému, jenž měl zabezpečit měkké přistání kabiny na zemském povrchu.

Ostatky kosmonauta KomarovaOstatky kosmonauta KomarovaZdroj: Profimedia.CZ

Hlavní padák se vůbec neotevřel a ten záložní se obmotal okolo padáku brzdicího. Nezafungoval tedy žádný. Kabina se zřítila do orenburské stepi v rychlosti 35 m/s a po dopadu explodovala. Nalezené ostatky pohledného vojáka Vladimira Komarova lidské tělo ničím nepřipomínaly, šlo spíš o kus neforemné, seškvařené hmoty.

Komarov po sobě zanechal manželku Valentinu a dceru Irinu. Protože titul hrdiny Sovětského svazu získal už po svém prvním kosmickém letu, posmrtně mu byla přidělena jen druhá Zlatá hvězda a čestné místo posledního odpočinku na Rudém náměstí u Kremelské zdi.

Zdroje: www.idnes.cz, www.seznamzpravy.cz, magazin.aktualne.cz

Akční letáky