Jasenovac: Tábor horší než Osvětim. Středověké praktiky odsoudili i sami nacisté

Koncentrační tábor Jasenovac předčil i Osvětim a Treblinku

Koncentrační tábor Jasenovac předčil i Osvětim a Treblinku

Foto: profimedia

V Nezávislém státu Chorvatsko se rozkládal jeden z největších koncentračních táborů v Evropě. Jmenoval se Jasenovac a řídili ho dva 20letí mladíci. Kruté podmínky a středověký způsob vraždění v Balkánské Osvětimi odsoudili i nacisté a od tábora se distancovali. Od svého vzniku do hořkého konce připravil o život až 700 000 lidí.  

Výstavba tábora Jasenovac započala už v roce 1940 a za celou jeho existenci se o něj starali dva mladíci ve věku kolem 20 let Vjekoslav Luburić a Dinko Šakić. Protože Německo na zřízení a kontrole tábora nemělo žádný podíl, nepodléhalo ani jeho správě. O řízení se staralo fašistické hnutí Ustašovci.

Středověký způsob trestů a vražd

Tábor se skládal z pěti samostatných lágrů, jeden byl výhradně pro Židy, druhý pro ženy, do dalšího ubytovali pouze děti – tomu se podle polohy říkalo Sisak. A přestože vznikl Jasenovac po vzoru německých koncentračních táborů, krutostí k vězňům většinu předčil.

Dopadení Rudolfa Hösse

Velitel Osvětimi Rudolf Höss: Po válce ho spojencům udala vlastní manželka

V táboře nebyly plynové komory, tudíž masové vraždění nepohodlných osob, mezi nimiž kromě Židů patřili Srbové, antifašističtí Chorvati, Romové, ale i Slovinci a Češi, probíhalo různými až středověkými způsoby; vězňům se podřezávaly hrdla, uřezávaly hlavy nebo párala břicha.

Tvrdá práce bez nároku na vodu nebo krajíc chleba si také vybírala svou daň, vězni padali k zemi a umírali. Podmínky ubytovacích zařízení byly tragické a živnou půdou pro různá onemocnění – v táboře se převážně šířily tyfus a úplavice, kterým podlehlo tisíce osob.

Leo major

Leo Major: Geniální lstí vyděsil stovky nacistů a sám osvobodil celé město

Soutěž o nejvíce zlikvidovaných vězňů

Sadistické mučení bylo na denním pořádku. Do rukou dozorčích se nezřídka dostaly i těhotné ženy. Ty, které porodily, byly přivedeny ke zdi spolu s dítětem, to jim odebrali a mrskli jím o tvrdý beton. Praktiky v táboře odsoudili i samotní nacisté, přesto řádící mladíky na vedoucích pozicích nijak neusměrnili a zavřeli nad vším oči.

Na půdě koncentračního tábora se 29. srpna 1942 uskutečnila soutěž o nejvíce zlikvidovaných vězňů. Tu vyhrál dnes nechvalně známý dozorce Petr Brzica, jenž zavraždil 1360 osob, to vše speciálním nožem. Titulovali ho „Králem hrdlořezů“ a ocenili ho zlatými hodinkami, stříbrnými příbory a pečeným seletem. Úspěchem se po válce pyšnil svému psychiatrovi v USA, kam se dostal přes americké zajetí.

Za zánikem koncentračního tábora v roce 1945 stáli jugoslávští partyzáni. Než však vtrhli a Jasenovac osvobodili, Luburić a Šakić nechali velkou část zařízení podpálit a zničit, povraždili staré a nemocné a jejich těla naházeli do řeky Sávy, zřídili desítky masových hrobů, některé přeorali, aby jejich polohu nikdo neobjevil. Před osvobozením nechali zbývající vězně jít pochod smrti.

Ilustrace Těžkého Gustava

Těžký Gustav: Měl být nejničivějším esem v rukou nacistů. Dopadl ale směšně

Trestu se málem vyhnuli

Odhady historiků se v přibližném počtu zemřelých v koncentračním táboře Jasenovac liší. Někteří uvádí mírnější počet do 100 000 obětí, jiní odhadují až 700 000 obětí. Na místě bývalých lágrů je zřízena památeční plaketa, která závratné číslo potvrzuje a kromě této je na jiné uvedeno 20 000 dětských obětí.

Oba vedoucí po osvobození tábora uprchli. Luburić emigroval do Španělska, kde založil teroristickou organizaci Hrvatski narodni otpor. Dopadnout a zabít ho se agentům jugoslávské tajné policie podařilo až v roce 1969.

Dinko Šakić v roce 1947 emigroval do Argentiny, kde si založil textilní byznys. Nikdy si nezměnil identitu a pod svým pravým jménem vystupoval v chorvatské komunitě i při přátelských návštěvách paraguayského diktátora Alfreda Stroessnera.

Franz Stangl

"Bílá smrt" Franz Stangl: Fanatický nacista povraždil přes milion vězňů a dětí

V roce 1998 byl se Šakićem odvysílán rozhovor, ve kterém přiznal vedoucí pozici v koncentračním táboře, avšak tvrdil, že pod jeho vedením nikdo zavražděn nebyl a všichni „prostě zemřeli na nějakou nemoc“. Reportáž se dostala do zahraničí a spustila obrovskou vlnu nevole, argentinský prezident na něj vydal zatykač. Šakić utekl, ale po pár měsících ho zadrželi a vydali do Chorvatska. Za válečné zločiny byl odsouzen k 20 letům vězení, Šakić ovšem své činy obhajoval patriotismem. Zemřel v roce 2008 v záhřebské nemocnici.

Akční letáky