Jak žili a co dělali ve volných chvílích dozorci v koncentračním táboře Osvětim

Nataša Slánská | 2. 3. 2020
Dozorkyně koncentračního tábora Ravensbrück se mimo službu dobře bavily.
Oskar Gröning byl členem osvětimského sportovního klubu.
Oskar Gröning popsal, že dozorci měli v Osvětimi možnost kulturního i sportovního vyžití.

V době služby svévolně ubíjeli vězně, ve volném čase vyráželi za kulturou a sportem jako obyčejní slušní lidé. Nově rekrutovaní dozorci při příchodu do koncentračních táborů často netušili, že sem přišli týrat a zabíjet. Pravidlům se však přizpůsobili hned během prvních týdnů.

Uniforma, pocit moci a pochvala ze strany nadřízených za kruté jednání proměňovaly i decentně vychované mladé lidi ve vraždící monstra. Kdo byl útlocitný a pohled na utrpení vězňů nevydržel, byl převelen na podřadné práce a někdy i uvězněn. Dozorci si museli sami pro sebe své zločiny nějak ospravedlnit, a tak jejich výkon považovali za součást prácovní náplně. Nejeden obžalovaný se po válce u soudu hájil slovy: "Nemůžete mě vinit, dělal jsem jen svou práci."

Mimo službu mohli dozorci na rozdíl od vězňů na veškeré hrůzy války zcela zapomenout.

"Hlavní tábor v Osvětimi byl vlastně takovým malým městem. Kolovaly tam drby, měli jsme tam obchod se zeleninou, kde se daly sehnat i kosti na vývar. Byla tu kantýna, kino i divadlo, nechyběl ani sportovní klub, jehož jsem byl členem. Pořádaly se tam i taneční zábavy," popsal volnočasové možnosti dozorců Oskar Gröning, kterému se přezdívalo "osvětimský účetní".

Gröning v rámci svých pracovních povinností zabavoval lidem z přijíždějících transportů peníze, cennosti i lahve s alkoholem. "Bylo nám jedno, odkud Židé pocházeli, ale zrovna ti ruští s sebou vozili výbornou vodku. Neopíjeli jsme se každý večer, nicméně se to stávalo. Když jsme zalezli opilí do postelí a nikomu se nechtělo jít zhasnout, někdo z nás žárovku sestřelil pistolí. Bylo to normální," zavzpomínal Gröning během soudního líčení, jež proti němu bylo vedeno ještě v jeho 94 letech.

Do ženské části tábora byly rekrutovány ženské dozorkyně, které sice z principu nacistické hierarchie nemohly dosáhnout na vyšší šarže jako muži, zato si se silnějším pohlavím nijak nezadaly ve své brutalitě. Přesto většinou nešlo o svalnaté mužatky, většinu dozorkyň podle pamětníků tvořily pohledné ženy s jemnými rysy.

Ve volném čase dozorkyně využívaly služeb kadeřnictví, zajímaly se o módní trendy a flirtovaly s esesáky. Z oblečení zabaveného vězňům při příjezdu do tábora si vybíraly luxusní kousky, které si pak nechávaly přešívat na večerní róby a oslňovaly v nich své milence na tanečních zábavách. V tu chvíli by v nich nikdo nepoznal sadistky, co přes den bičují mladé ženy v ubikacích a pouštějí na ně psy. "Všechno to byly zlodějky a prostitutky, tak jsme na ně musely být tvrdé, abychom udržely disciplínu," vyjádřila své přesvědčení dozorkyně Dorothea Binz, která byla po válce za válečné zločiny popravena.

Tagy Auschwitz koncentrační tábor Oskar Gröning válka