Řemeslo staré jako svět samo. Vyměnit sex za něco jiného znali naši předci ještě předtím, než vynalezli oheň. Zaměstnání prostitutek, respektive konkubín, jako takové, je nejvíc známé ze starověké Číny, kdy měl císař pro sebe tisíc žen ochotných zplodit mu dítě a splnit veškerá sexuální přání. Počátek konkubín se ale datuje tisíc let před rozmachem čínské kultury, do starověké Mezopotámie a Babylonie.
Konkubíny a víra
Konkubína
Už tehdy měli vysoce postavení členové civilizace k ruce několik konkubín. Nejdůležitější roli jejich sexuálního života stále hrála první manželka, ostatní ženy byly pouze pro vášnivé noci. Přestože byly konkubíny brány především jako otrokyně, v některých částech Mezopotámie ženy sloužily jako kněžky a měly vysoké sociální postavení. Konkubínám bylo zakázáno se vdávat.
Bible nám zakazuje nosit oblečení vyrobené z více materiálů, ne však cizoložit s třiceti prostitutkami naráz. Bible opravdu vypráví mnoho příběhů mužů, jenž kromě vlastní ženy měli vztah i s konkubínami, nejznámější postavou je král Solomon, který podle Bible obšťastňoval přes 300 konkubín, zatímco byl ženatý za 700 manželek. V dnešní době křesťané cizoložství odsuzují, někteří extrémní kreacionisté Boha za toto svolení nekritizují, naopak - právě sex s více ženami měl zapříčinit prudký nárůst světové populace, což byl božský plán už od začátku.
Konkubína
V hebrejštině znamená slovo konkubína "milenka v domácnosti" a podle knihy Talmud je rozdíl mezi milenkou v domě a manželkou manželská smlouva a formální zásnuby.
I Islám povoloval vlastnit konkubíny. Podle Koránu smí být muž ženatý za čtyři ženy pouze pokud s nimi dokáže zacházet spravedlivě. Jestliže to nezvládá, je mu povoleno být ženatý pouze s jednou ženou, nebo mít jako sexuální partnerku otrokyni/konkubínu.
Své místo měly v Řecku i Římě
Konkubína
Ze starověkého Řecka neexistuje tolik záznamů o konkubínách, něco se však můžeme dočíst z dokumentů ze starověkých Atén. Například že muž, který načapal jiného muže s jeho konkubínou za účelem zplození dítěte, mohl dotyčného bez postihu zabít.
Za římského práva mohl muž udržovat vztah s konkubínou pouze tehdy, mě-li li výhradní vztah jeden s druhým. To nevylučuje možnost, že si římský muž nemohl nalézt manželku. S konkubínou mohl být také v případě, že jí její sociální status zabraňoval ve sňatku. Abychom chápali, v tehdejší době nebylo slovo konkubína urážka - jejich profese byla dokonce vytesána do náhrobků.
Za Římské říše existovali i konkubíni, chlapci se stejným popisem práce jako jejich ženské protějšky. Konkubíni byli určeni výhradně pro muže, kteří stykem s chlapcem demonstrovali svou autoritu. Římané to nebrali jako homosexuální vztah, byl-li konkubín v pasivní partnerské roli.
Z milenky císařovnou
A jsme zpátky ve starověké Číně. Jejich pravidla se lišila od zbytku světa a zatímco všude jinde existoval pouze jeden druh konkubín, císařj e rozlišoval podle toho, jak mu posloužili. S některými bylo zacházeno jako s manželkami, jiné byly brány jako obyčejné prostitutky na jedno použití. Vše záviselo na tom, zda mohou císařovi zplodit dítě.
Nejznámější je případ konkubíny jménem Wu. Byla nejoblíbenější konkubínou tehdejšího císaře Zuanzonga. Svou krásou a schopností zplodit děti se po smrti císařovy manželky stala císařovnou.
Čínští císaři drželi konkubíny v Zakázaném městě. Během dynastie Qing jich tam mělo být přes 20 000. Takový počet konkubín chránilo stejné množství eunuchů (vykastrovaných mužů, pozn. red.), tím se zajistilo, že konkubína nemohla otěhotnět s nikým jiným než s císařem.
Drsná pravidla čínských konkubín
Konkubína
Hierarchie konkubín byla vším, co ty ženy měly. Závist, drby a naschvály byly na denním pořádku, všechny chtěly být pro císaře tou nejlepší, aby měly lepší životní podmínky. Po noci s císařem toužila každá z nich a vehementně bojovaly o místo na výsluní.
Konkubíny musely dodržovat přísná pravidla. Jedním z nich bylo nemluvit s vnějším světem, dopisy příbuzným byly zakázány, s osobním setkáním riskovaly vlastní život. Zákaz se týkal i doktorů, kteří nesměly osobně vyšetřit své pacientky. Dostali pouze mlhavý popis problému, podle něhož museli konkubíně předepsat potřebnou léčbu.
Přestože byly majetkem císaře, ve třech případech mohly konkubíny opustit palác. Tou nejhorší možností je stát se doslovným dárkem jinému panovníkovi. Pokud konkubína splnila dlouholetou oddanou službu svému císaři, dostala penzi a mohla se vrátit domů ke své rodině. Minimální požadovanou službou se během vlády císaře Hongwu v roce 1389 myslelo pět let. Třetí možností, jak se vymanit ze stereotypní práce sexuální pracovnice, je prostě zestárnout. Staré konkubíny pak dostaly na výběr pracovat pro císaře jako služka, nebo se stát jeptiškou.
