V některých historických epochách byla tloušťka znakem bohaté vrstvy. Zrovna francouzská královna Kateřina Medicejská (1519 - 1589) to tak ale nevnímala. Její dvorní dámy musely být štíhlé, jinak se mohly od dvora pakovat. Protože však málokterá měla požadovaný obvod pasu od přírody, pomáhaly si šněrovačkou. Sama královna prý v pase měřila pouhých 44 centimetrů! Ovšemže díky korzetu.

Během 17. a 18. století se korzety zdokonalovaly, většina dam si je ovšem neutahovala nijak přehnaně. Stačilo, že zdůraznily ňadra a trochu zatáhly bříška. Potom ale nastal zvrat.

Viktoriánská móda diktovala extrémně úzký pas, jehož nebylo možné dosáhnout bez soustavného nošení korzetu už od dětského věku. Hrudní koš mladých dívek se nemohl přirozeně vyvinout a nabral kuželovitý tvar. Žebra tlačila na srdce a plíce, a mohla dokonce pootočit játra.

Dámy v těsném korzetu neměly ani možnost se pořádně najíst, protože se jim běžná porce stravy do staženého žaludku nevešla a vracela se zpátky k jícnu. Neustále trpěly pálením žáhy a špatně se jim dýchalo. Naneštěstí bledá, pokašlávající a každou chvilku omdlévající dívka naplňovala soudobý ideál krásy. Řada hrdinek v milostných románech měla křehkou postavu a trpěla tuberkulózou. Šlechtičny i měšťanky milující literaturu chtěly působit stejným dojmem a vzbudit v mužích ochranitelský pud. Díky extrémně utaženým korzetům své mdloby a kašel nemusely předstírat.

Proti šněrovačkám ve své době vystupovala řada lékařů a novinářů, vymezily se vůči nim i feministky, které se chtěly od svazující módy osvobodit. Přesto se korzet udržel v kurzu až do začátku 20. století; ženy se ho nadobro vzdaly až poté, co získaly náhradu ve formě podprsenky.