history.howstuffworks.com, www.historydefined.net, www.worldhistory.org
Na břehu Nilu za Ramsese
Dnes už jen ruiny Deir el-Mediny nedaleko Údolí králů připomínají místo, které obývali obyčejní Egypťané. Žili tam i dělníci, kteří budovali hrobky faraonů a královen. Odměnou za dřinu a pot jim bylo maso, obilí, zelenina a základní potřeby. Za vlády Ramsese III. (1187-1157 př. n. l.) svou „výplatu“ několikrát nedostali včas, a tak uspořádali stávku, první „dělnickou“ v dějinách. Mezi nezbytné potřeby, které měli dostat, ale nedostali, patřily vonné oleje, mastné balzámy a hydratační krémy. Bez těchto přípravků odmítli pracovat.
Oleje a masti používali nejen ženy, ale i muži k čištění a zvláčnění pokožky. Chránily kůži před prudkým sluncem a spálením. Měly i léčivé účinky. Ulevovaly od bolesti svalů. Masti s rozdrcenými lotosovými květy a oleji z vybraných rostlin léčily rány a hojily jizvy. Většina, zejména prostých Egypťanů chodila bosa. Masti tak poskytovaly účinnou ochranu chodidel. Tyto přípravky působily i jako repelent proti hmyzu. Nenašel by se jediný Egypťan, který by se každý den nepromazal olejem.
Oleje a balzámy zlepšovaly celkovou pohodu a zvyšovaly sebevědomí. Užívaly se také pro zachování mladistvého vzhledu a proti vráskám. Zvířecí tuk si muži vtírali do pokožky proti plešatění.
Čistota, krása, zdraví
Rituálem pro krásu nebylo jen krášlení, ale i osobní hygiena a čistota, k níž patřily pravidelné koupele. Ale zpět ke kosmetice. Používali ji ženy i muži všech společenských vrstev. Lepší a kvalitnější od profesionálů si mohli dovolit bohatší, chudší vrstvy si ji vyráběly sami. Po ranní koupeli a natření těla oleji přišlo líčení. I když žen se to také týká, řeč je nyní o mužích. Na obličej si nejdřív nanesli make-up z okru, někdy smíchaný se santalovým dřevem, tváře si zvýraznili okrem červeným.
Následující video ukazuje krásu, make-up a čistotu Egypťanů:
Velkou pozornost věnovali očím. Pro známé „kočičí oči“ zpočátku používali černý pigment, v pozdějších dobách kajal (kohl) z prášku antimonitu či galenitu, mandlí a dalších příměsí smíchaných s tukem. V Nové říši byly linky protažené až ke spánkům. Malovali si je muži všech vrstev, výraznější a složitější pak byly symbolem bohatství a postavení, stejně jako barva rtěnky. Používali odstíny červené přes purpurovou až po černou. Nezbytné zelené oční stíny z pigmentů malachitů měly připomínat bohy Hóra a Ra. Líčení nebylo jen rituálem pro krásu. Egypťané se chtěli vzhledem přiblížit bohům, a tak se jim zalíbit. Věřili, že jim proto poskytnou ochranu. Líčení mělo mít i magickou a léčivou moc. Tmavé oční linky i stíny skutečně chránily oči před prudkým sluncem. Díky olovu, které některé barvy obsahovaly, také proti nemocem a infekcím, a odpuzovaly hmyz.
Henna, vůně a – hádanka
Starověcí Egypťané znali i přírodní barvivo hennu. Používali ji jako lak na nehty. Králové i muži vysokého postavení měli své osobní manikéry, kteří jim upravovali nehty na rukou i nohou. Tvar, délka i barva laku určovaly jejich postavení. Manikúra i pedikúra byly součástí péče o tělo i u chudých vrstev, jen jim nehty nestříhalo služebnictvo. Červenou hennou se barvilo obočí a šedivé vlasy. A když jsme u vlasů, pro slavnostní příležitosti se pro jejich vůni vzadu na krku upevňovaly šištičky z tuku s lisovanými květy, myrhy a koření. Egypťané vůně milovali, zvláštně sladké a kořeněné. Kadidlo, myrha, pryskyřice, kardamonon, jalovec a další koření byliny byly součástí drahých parfémů a deodorantů. Ty levnější se vyráběly z květů, kořenů a bylin.
Olejíčky, krémy, masti, líčidla a parfémy se uchovávaly v kamenných nebo fajánsových nádobkách, lahvičkách a pouzdrech, které samy o sobě byly uměleckým dílem, stejně propracované skříňky ze dřeva, slonoviny a drahých kovů…
Už víte? Předmět na úvodním obrázku je nádobka z lakovaného dřeva a slonoviny z let 1352-1336 př. n. l. Je to kobylka, která pod svými křídly schovávala líčidlo na oční linky.
