Od objevu existence kosmického mikrovlnného pozadí (CBD) se o něm vědci snažili zjistit co nejvíce informací. Problémem ale byla zemská atmosféra, protože dokáže absorbovat klíčové oblasti tohoto spektra. V roce 1989 tak byla vypuštěna sonda COBE, jejímž úkolem bylo mapovat celou oblohu a hledat i ty nejméně patrné teplotní rozdíly. Ty jsou totiž ukazatelem oblastí s rozdílnou hustotou.
Teoretičtí fyzici vypočítali, že pokud je teorie o velkém třesku pravdivá, vesmír by měl odchylku v teplotě CBD kolem 0,0003K v poměrně malých oblastech. Dvouletá mise ale ukázala, že kosmické mikrovlnné pozadí bylo dokonale rozprostřené.
Kosmická osa zla
O deset let později byla vypuštěna sonda WMAP, schopná měřit i menší teplotní fluktuace. Brzy byla vytvořena kompletní mapa celé oblohy. Ta odhalila dvě zajímavosti. Jednou z nich byl dlouhý úsek, který byl teplejší než průměrná teplota. Vědci byli zmateni. Tato anomálie nemá ve vesmíru co dělat. Standardní model velkého třesku pro ni totiž nemá žádné vysvětlení.
Hlavním problémem je, že zabírá tak velkou oblast, a proto na ni nesedí teorie o rovnoměrném rozprostření hustoty. Navíc, tzv. osa zla, jak se této odchylce začalo říkat, je ve stejné rovině se Zemí a ostatními planetami Sluneční soustavy. To odborníkům až do nedávna nedávalo žádný smysl. Její existenci ale podporuje druhá výjimečnost. Chladná skvrna s mnohem menší teplotou, než má zbytek oblohy.
Někteří astronomové navrhli, že osa zla je pouhým zkreslením způsobeným blízkou superkupou, jiní byli toho názoru, že WMAP udělalo někde chybu. Poslední výzkumy ale naznačují, že její existence je více než reálná.
Konec standardní kosmologie?
Damien Hutsemékers z Univerzity v Lutychu v Belgii zkoumal polarizaci světla z 355 kvasarů. Zjistil, že když se přibližují k ose, polarizace se stává uspořádanější, než se očekávalo. Jeho výzkum podpořila analýza 1660 spirálních galaxií, kterou provedl Michael Longo z University of Michigan v Ann Arbor. Vědec zjistil, že rotace většiny galaxií se zdají být v souladu s osou zla.
„Pravděpodobnost, že by to byla náhoda, je 0,4 %. To ukazuje, že osa zla je skutečná a ne pouhou chybou v datech WMAP," říká Longo. Pokud jsou tvrzení odborníků pravdivá, znamená to, že téměř vše, co bylo v kosmologii za posledních padesát let objeveno, nemá reálný základ.
„Jediným způsobem, jak nevyhodit naše studie do koše, je upravit teorie tak, aby v nich osa zla měla své místo," vysvětluje kosmolog Carlo Contaldi z Imperial College London. „Nerovnosti v podobě osy by se mohly objevit za předpokladu, že se rozpínání vesmíru zastavilo v relativně časném bodě," tvrdí. „Tuto hypotézu pak můžeme rozpracovat dál."
Zdroj:
www.eurekalert.org, www.kreacionismus.cz, www.newscientist.com
