Kosmonaut Volynov překvapil i zkušené záchranáře. Když významné první spojení dvou pilotovaných lodí Sojuz 4 a Sojuz 5 ve vesmíru v roce 1969 skončilo, málem to bylo tragicky. Závěr experimentu a šťastný konec „tragédie“ ale nakonec ukázaly, že sovětský člověk vydrží úplně všechno. Na dokument v den, kdy se Volynov dožil 83 let, se podívejte zde:
Boris Valentinovič Volynov (narozen 1934) - kosmonaut SSSR
Život Volynova – jedno dlouhé čekání
Volynov se narodil v prosinci 1934 v sibiřském Irkutsku v bývalém Sovětském svazu a vyrostl v Prokopevsku na jihu Ruska. Už v armádě začal navštěvovat Vyšší leteckou školu ve Stalingradu a sovětskou vojenskou inženýrskou akademii.
Po jejich absolvování se stal plukovníkem sovětského letectva. Ale pak čekal až do roku 1960, kdy byl vybrán jako jeden z inauguračních kosmonautů Sovětského svazu. Toto dlouhé čekání bylo způsobeno právě jeho židovským původem. Ve skutečnosti se však opravdu dostal do kosmu ještě později, až v roce 1969.
Mezi jeho výběrem a skutečným startem sloužil tři roky jako záložní člen posádky sovětských letů Vostok 3, 4 a 5 a v roce 1964 byl opět zálohou pro mise Voshkod 1 a 2. I když měl velet Voshkodu 3 při jeho letu do vesmíru, mise se nikdy neuskutečnila, protože na se Voshkodu potýkal s fatálními technickými problémy.
V lednu 1969 do startu Apolla 11, a tedy přistání prvního člověka na Měsíci, zbývalo jen několik měsíců. Dlouhotrvající boj mezi Američany a Rusy o to, kdo dostane prvního člověka na jiné vesmírné těleso, vyhrávali Američani, ale Sověti to nemohli nechat jen tak a oznámili přelomovou misi – první spojení dvou plavidel s lidskou posádkou ve vesmíru.
Sojuz 5 – přežil!
Nakonec Volynov odstartoval do vesmíru 15. ledna 1969 jako velitel mise Sojuz 5. A i tato mise byla plná technických selhání, takže Volynov v jeho kosmické lodi nakonec málem zůstal navždy. Přestože nakonec bezpečně přistál zpět na Zemi, fyzické a duševní trauma, které utrpěl, mu nedovolilo znovu létat téměř dalších sedm let. Když o několik let později Boris Volynov mluvil o zážitku ze Sojuzu 5, řekl, že „nebyl tam žádný strach, ale hluboká a velmi jasná touha žít dál, když už nezbývala žádná šance“.
Lodě Sojuz 4 a Sojuz 5 startují z kosmodromu Bajkonur v jednodenním rozestupu 14. a 15. ledna 1969. A následující den v 11:20 se oba Sojuzy spojí ve výšce 220 km nad povrchem Země. O 90 minut později Volynovovi dva kolegové přejdou na palubu Sojuzu 4. Spojením obou lodí tak na čtyři hodiny vzniká první vesmírná stanice na světě a zároveň jde o vůbec první „vesmírný přestup“ v historii. Na video se podívejte zde:
Posílená posádka Sojuzu 4 poté bez problémů se svou lodí přistane na Zemi a o den později 18. ledna 1969 se na návrat domů připravuje i Volynov se Sojuzem 5. Jenže pak se objeví komplikace. K bezpečnému návratu Volynova do atmosféry, se musí odpojit návratový modul od servisního modulu, ve kterém předchozí tři dny žil. Po odpálení výbušných šroubů se ale nic nestane. Servisní modul se neodpojí a Volynovova loď se k Zemi blíží obráceně. Do atmosféry se noří bez tepelného štítu rychlostí 24 000 km/h. Důsledky jsou zřejmé – bez štítu se nechráněná loď během několika minut roztaví a kosmonaut zahyne. A to se málem stalo – Volynov bez skafandru cítil zvyšující se teplotu a věděl, že přijde o život. Kosmonaut nemohl nic dělat, tak jen naspal poslední záznam do svého deníku. Zděšenému pozemnímu týmu nezbývá než pasivně sledovat Volynovovu loď, jak letí nad Ruskem, 2 400 kilometrů mimo kurz a plnou rychlostí. Nakonec zcela zmizí z radarů a narazí do Uralu. Všichni si byli jisti, že Volynov zahynul.
Celá událost je vykreslena zde:
„Geroj“ Volynov
Jaký však byl šok záchranného týmu, který o několik hodin později objevil na zasněženém horském úbočí ohořelou přistávací kapsli. Teplota venku byla minus 50 stupňů Celsia. V kapsli ale čekalo překvapení – byla nedotčená, ale prázdná, bez kosmonauta. Záchranný tým tedy začal pátrat v okolí a nalezl stopy krve, a po nich i lidské stopy. Ty je přivedly k chatrči, kde byl objeven Volynov. Chyběly mu jen 4 zuby, ale jinak byl v pořádku. Tato skutečnost se rovnala zázraku.
Co jej zachránilo? Ukázalo se, že v posledních vteřinách před tím, než prohořela příď lodi, se stal zázrak a zablokovaný zámek na servisním modulu se otevřel. Kapsle se tak narovnala a otočka v poslední minutě umožnila Volynovi otevřít brzdné padáky. I když ty se později zamotaly, a loď dosáhla jen malého zpomalení. Ani brzdicí rakety nefungovaly, takže jeho život mu nezachránilo nic jiného než vysoká sněhová pokrývka. Volynov sérií zázraků přežil.
Ruský prezident Dmitrij Medveděv udělil Volynovovi Řád přátelství dne 12. dubna 2011 (Den kosmonautiky)
Povinnost mlčenlivosti
Aby si však sovětská vláda zachránila reputaci a katastrofa se utajila, Volynov dostal příkaz mlčet. Když se pak roku 1969 konala velká přehlídka na oslavu sovětského vesmírného úspěchu, Volynov a jeho kolegové kosmonauti byli oceněni jako Hrdinové Sovětského svazu a obdrželi i Leninův řád.
V červenci 1976 opět Volynov stanul v čele další mise do vesmíru, tentokrát na Sojuzu 21. I zde ale byly četné problémy, a i tentokrát je posádka zvládla a všichni na palubě zkoušku přežili.
Roku 1982 Volynov odešel z vesmírného programu a strávil osm let jako vrchní správce Gagarinova střediska pro výcvik kosmonautů ve Hvězdném městečku v Rusku. Celkem strávil nad zemskou atmosférou 52 dní, 7 hodin a 17 minut a čestně drží titul prvního židovského člověka ve vesmíru.
V roce 2006 poprvé navštívil Kennedyho vesmírné středisko na Floridě, aby vyprávěl své příběhy.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Volynov, www.jewishvirtuallibrary.org, zoommagazin.iprima.cz
