Zdroj: Shutterstock.com
Záhadná vražda princátek v Toweru: Vědci našli kostřičky. Zabil je Richard III.?
Je to možná jedna z nejzáhadnějších legend v britské historii, kterou si nenechal ujít dokonce ani slavný William Shakespeare. Příběh o zradě, touze po moci a vraždě dvou malých princů Eduarda V. a jeho bratra Richarda ze Shrewsbury, vévody z Yorku.
Psal se rok 1483. Synové krále Eduarda IV. a Alžběty Woodvillové smutně seděli na posteli a čekali až si je přijde vyzdvednout služebník jejich strýce Richarda, vévody z Gloucesteru. Bylo jen pár dní po nečekané otcově smrti.
Eduard IV. byl ústřední postavou sérií občanských válek mezi yorkskými a lancasterskými frakcemi v letech 1455 až 1487, které známe pod názvem Války růží. Díky tomu získal mnoho nepřátel. Přemíra stresu způsobila, že začal trpět bulimií. O Velikonocích 1483 už nedokázal vstát z postele. Do své závěti tak přidal dovětek s prosbou, aby se jeho bratr stal opatrovníkem jeho synů. Později se ukázalo, že to byla osudová chyba.
Princové z Toweru
Následník trůnu, dvanáctiletý Eduard V. a jeho mladší, asi devítiletý bratr Richard se přestěhovali do Toweru, tehdy tradiční rezidenci panovníků před korunovací. Vše probíhalo tak, jak mělo, takže nepojali žádné podezření. Hráli si v zahradě a užívali si červnových paprsků. Situace se však náhle změnila.
Zdroj: Profimedia.cz
V neděli 22. června pronesl Dr. Ralph Shaa, bratr primátora Londýna, kázání, v němž tvrdil, že jediným legitimním dědicem rodu Yorků, je Richard, vévoda z Gloucesteru. O tři dny později ho skupina lordů, rytířů a gentlemanů měla požádat, aby se ujal trůnu. Oba princové neměli, podle parlamentu, na trůn žádný nárok, což potvrdili navíc zákonem známým jako Titulus Regius. 6. července byl jejich strýc korunován novým anglickým králem, kterého známe pod jménem Richard III.
Kostry dětí v Toweru
Osud mladých princů byl zpečetěn. Bylo jim zakázáno vycházet ven a také v útrobách hradu byli viděni čím dál tím méně. Italský mnich Dominic Mancini posléze tvrdil, že během tohoto období navštěvoval Eduarda lékař, který mu sděli, že „princ usiloval o odpuštění svých hříchů každodenní zpovědí a pokáním, protože věřil, že mu hrozí smrt".
Koncem června se po Eduardu V. a jeho bratru Richardu jakoby slehla zem. Nikdo si s tím však velkou hlavu nedělal. Jejich zmizení totiž hrálo do karet více lidem. Především Jindřichu Tudoru, vévodovi z Richmondu. Na jaře 1484 vyrazil z Francie, kde byl v exilu, a s početným vojskem mířil k Londýnu. Richard mu spěchal naproti. Střetli se u Bosworthu. Díky zradě Richardových spojenců Jindřich bitvu vyhrál. Následně se prohlásil králem a začal rozšiřovat zvěsti, že mladé prince zadusil jejich strýc polštářem. Jak se o jejich smrti dozvěděl, dodnes není známo.
Téměř o 200 let později, v roce 1674, nařídil král Karel II. rekonstrukci paláce. Při odklízení suti na patě schodiště Bílé věže narazili dělníci na dřevěnou truhlu. Když ji otevřeli, objevily se jim před očima dvě malé kostry, na jejichž kostech ulpívaly zbytky hadrů ze sametu.
Ihned se rozšířily zvěsti, že jsou to pozůstatky ztracených princů. Kostry se staly jakousi turistickou atrakcí a po 4 roky byly vystaveny. Poté byly pohřbeny ve Westminsterském opatství.
Příčina smrti
V roce 1933 byly kosti exhumovány s cílem zjistit příčinu smrti. Odborníci našli vážná zranění na čelisti staršího chlapce. Lebky také měly vykazovat známky vrozeného onemocnění, při němž chybí některé zuby. Chlapci měli tuto anomálii podědit po své babičce z otcovy strany Cecily, vévodkyni z Yorku. S největší pravděpodobností tedy opravdu šlo o pozůstatky malých princů. Kdo je však zavraždil?
Mezi hlavního podezřelého patří Richard III. Mohl to však být také Jindřich Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu, který byl z otcovy strany prapravnukem Tomáše z Woodstocku, legitimního syna krále Eduarda III. a na trůn tak měl také nárok. Odstraněním princů a následných povstáním proti Richardovi III. by s velkou pravděpodobností získal vládu pro sebe. Vraždu nevinných však mohl nařídit také Jindřich VII.
Zdroj:
