Když dorazily snímky z panoramatické kamery čínského vozítka Yutu-2, nikdo nečekal nic překvapivého. Když se ale astronomové na fotky podívali, zatajil se jim dech. Uprostřed šedého prachu se leskly dva neporušené korálky připomínající perly.
Vědci předpokládají, že jsou tvořené ze skla. To se na Měsíci našlo již při misi Apolla 15, 16 i 17. Posádky jeho kousky dokonce přivezly na Zem. Analýzy ukázaly, že obsahují olovo, zinek, telur a síru. Byly černé a neprůhledné. Nově objevené kuličky jsou ale jiné. Jedna je prý průsvitná a druhá má světle hnědnou barvu.
Yutu-2
Čínský rover Yutu-2 zkoumá odvrácenou stranu Měsíce od roku 2019. Fotografuje region Aitken Basin, jeden z největších kráterů Sluneční soustavy. Má neuvěřitelných 2 500 km a je 8 km hluboký. Vozítko za dobu své existence přineslo řadu objevů.
Záhadná krychle byla obyčejný kámen
Posledním byla tajemná krychle, která čněla nad měsíčním povrchem a doslova volala po pozornosti. Útvar byl pojmenován Shenmi xiaowu – tajemná chata. Zjistilo se, že nešlo o dílo mimozemšťanů, jak milovníci konspirací tvrdili, ale o obyčejný kámen. Zajímavostí však je, že stál samostatně. Astronomové si proto myslí, že byl vymrštěn při dopadu vesmírného tělesa.
Koule na Měsíci
Korálky najdeme i na Zemi. Vznikají po silném nárazu meteoritu, kdy obrovské teplo roztaví zemskou kůru. To má za následek proběhnutí metamorfních pochodů. Původní horniny se mění na novou – tektit. Ten má většinou oválný tvar a je menší než milimetr. Má převážně sklovitou strukturu a lze ho přirovnat k obsidiánu.
Vědcům se zatím nepodařilo zjistit přesné složení koulí. Vzorky se však objevily v blízkosti čerstvých kráterů. To napovídá, že jsou příbuznými pozemských tektitů. Nabízí se však možnost, že vznikly ze sopečného skla, jež má zanedbatelné množství oxidu železa. Proto jsou objekty průhledné a kulaté.
Pokud by se ukázalo, že sklo je na Měsíci opravdu běžné, budoucí kolonisté by z něj mohli vyrábět různé nástroje tak, jak naši předci využívali obsidián.
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, vosveteit.sk, www.sciencealert.com
