Obětní místo, megalitické závodiště, pradávná observatoř, nebo pomůcka pro mimozemské civilizace? Tím vším mohly být záhadné kamenné řady u Kounova na Rakovnicku. Jejich tajemství desítky let úspěšně čelí snahám o odhalení. Vědci zatím nezjistili ani jejich přesné stáří, pouze ho odhadli na 2700 let.
Dávní tvůrci si na své práci dali opravdu záležet. V 16 řadách je poskládáno 2500 kamenů, severojižní osa měří 450 metrů, od západu na východ má kamenná linie 302 metrů. Vzdálenost mezi jednotlivými řadami kolísá mezi 13 a 30 metry. Spojnice mezi největšími kameny, Pegasem a šest tun vážícím Gibonem 1, ukazuje polohu slunce při jarním slunovratu. V obráceném gardu pak tato linie určuje slunovrat zimní.
Tajemné dílo odhalil před 75 lety místní učitel. Zprvu se předpokládalo, že jde o poněkud bizarní hříčku přírody. Teorii o geologickém úkazu se však podařilo záhy vyvrátit. Zatímco kopec je složen ze zvětralé opuky, kamenné linie mají křemencový původ a jsou mnohem starší.
Kromě observatoře a pradávného kalendáře nabídli archeologové a luštitelé mystérií několik dalších řešení kounovského tajemství. Podle jedné z teorií to jsou menhiry, podobně jako v anglickém Stonehenge. Tato verze ale dlouho neobstála. Naše kameny jsou ploché a ze země vyčnívají jen minimálně.
Další teorie hovoří o tom, že kounovské megality jsou vlastně jakési antény, které fungují jako polovodiče a mění energii na ultrazvuk. Pradávní mágové by pak díky němu mohli naslouchat hvězdám i za nepříznivého počasí a dovedli by tak určit například okamžik rovnodennosti či úplňku.
Podle další varianty byl duchovní svět stavitelů kamenných řad těsně spjat s fata morganou. Teplý vzduch, který se v horkých dnech chvěl nad řadami balvanů, se mohl při správně dopadajících slunečních paprscích skládat během náboženských obřadů do fantastických obrazců.
(boh)
PŘÍŠTĚ: OPATOVICKÝ KLÁŠTER