Čím extravagantnější byly, tím lépe. K vytvoření požadovaného vzhledu bylo potřeba několika pomůcek. Od hřebenu, příčesků, pudru a pomády, po stuhy, krajky či jiné dekorace. Historikové předpokládají, že dáma strávila u kadeřníka minimálně šest hodin. Není proto divu, že chtěla, aby jí účes co nejdéle vydržel.

Aby se okázalá kreace hned neuvolnila, bylo nutné dodržovat několik pravidel. Za prvé: Rozhodně si na ni ženy nesměly lehnout. Spaly proto v polosedě. Za druhé byla nezbytná každodenní péče. Ta zahrnovala česání a fixaci pomádou a pudrem.

Barokní účesy

Gel na vlasy se vyráběl snadno. Stačilo vzít půl kilogramu ovčího sádla a půl kilogramu vepřového sádla. Do směsi se přidalo 16 jablek uvařených v růžové vodě a koření jako například bobkový list nebo hřebíček. Vůně pomáhaly přebít pach žluklého tuku. Pomáda se následně nanesla na pravé vlasy nebo paruku a zasypala práškem z pšeničné mouky nebo sušené bílé hlíny. Ten se také zvýrazňoval vůněmi.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Když bylo třeba, služka vyčesala starou pomádu a nanesla novou vrstvu. Tato praxe dokázala účes tak zafixovat, že pokožka hlavy téměř vůbec nedýchala. To mělo za následek vypadávání vlasů a ekzémy.

Vrstva tuku lákala parazity všeho druhu. Vši a blechy byly tak běžnou součástí, že „Protokoly o škůdcích“ byly zahrnuty do Pravidel zdvořilosti a slušného chování ve společnosti a konverzaci, manuálu etikety, jenž propagoval George Washington. „Nezabíjejte žádnou havěť před zraky druhých. Pokud ji spatříte na hlavě či oblečení vašeho kolegy, soukromě ho na tuto skutečnost upozorněte.”

Krabičky na vši

I přesto, že vši a blechy pily krev každému, jejich přítomnost byla stále považována za ostudu. Dámy proto v objemných účesech nosily speciální pastičky, do kterých se dávaly látky nasáklé krví nebo medem. Malá stvoření se dostala dovnitř, ven ale už ne.

Zdroj: Youtube

Komu boj s parazity přišel zbytečný, oblékal se do tzv. blešího oblečení. Šatů, jež měly hnědofialovou barvu. Ta se stala populární v polovině 70. let 18. století, především u dvora krále Ludvíka XVI., jehož zámek Versailles vešel do dějin jako jeden z nejšpinavějších.

Zdroj:

www.thenotsoinnocentsabroad.com, www.tumblr.com, www.livesandlegaciesblog.org