Dřevo bylo základní surovinou nejen pro stavbu lidských obydlí a zajištění základních potřeb, jako je teplo a jídlo, ale bylo důležité i pro řemeslníky a později průmysl. Navíc, až do poloviny 19. století bylo prakticky jediným zdrojem energie.

K prvnímu rozsáhlému odlesnění na našem území došlo pravděpodobně v 8. až 9. století v době rozmachu Velkomoravské říše. Nejdřív se kácely stromy na jižní s střední Moravě, následně v České kotlině kolem dolního toku Labe a Vltavy. K další vlně klučení původních pralesů docházelo ve středověku. V období 12-14. století byla kolonizována Českomoravská vrchovina, podhůří a horské oblasti. Narůstající spotřeba dřeva, jež přišla zároveň s rozvojem železářství a sklářství, vedla k prvním snahám zavést jednotná pravidla lesního hospodářství. Jeho průkopníkem byl Otec vlasti Karel IV.

Krádeže dřeva a Karel IV.

V té době veškeré lesy patřily panovníkovi, avšak spravovala je šlechta. Každý z rytířů, který vlastnil panství, měl nárok na vytěžené dřevo a divokou zvěř. Husté lesy v okolí hradu však byly, podle archeobotaniků, vzácné.

„Les v obydlených oblastech vypadal jinak než prales v horách. Zde se provádělo takzvané pařezinové hospodářství. Řezaly se kmeny mladých stromků, jež obrážely z boku. Stromy vypadaly spíše jako křoví. Les tak nebyl vysoký, ale prosvětlený s podrostem trav a bylin. Obyčejní lidé zde pásli dobytek," říká archeobotanik Libor Petr ze Západočeské univerzity v Plzni. „Převládaly zde listnaté stromy jako dub, habr či lípa."

Karel IV. tak chtěl krásné husté lesy co nejdéle zachovat. „Českému království ostatní krajiny rozlehlé lesy závidí. Byla by škoda je promrhat. Měli bychom se vyvarovat veškerého kácení. Lesy by měly zůstat věčné. Proto rozkazuji, aby žádný z hajných, lovčích či jiné osoby nesměli rubat, vyvážet, zcizovat nebo prodávat dříví z našich lesů. Sbírat se může jen dřevo suché a to, co padlo silou větrů. Kdo by jednal opačně, tomu hrozí trest." Tak zněl návrh zákona Karla IV. o ochraně lesů, který měl být zařazen do zemského zákoníku Maiestas Carolina v roce 1355.

Nové ustanovení upravovalo také tresty. Kdo by byl přichycen při neoprávněném mýcení, měl dostat pokutu ve výši čtyřnásobku škody. Kdo by klučil stromy a odvážel je po vodě, tomu měla být useknuta pravá ruka. Tento ortel měl postihnout i toho, kdo by loupal kůru. Nejhůř měl dopadnout žhář. Ten by byl upálen za živa.

Ochrana lesů

Přísné tresty a omezení práva urozených se nesetkalo s nadšenou odezvou. Karel IV. nakonec nový návrh zákona neschválil. „Tehdy šlo jen o moc. Zákoník stanovoval jednotná pravidla hospodaření, šlechta si však chtěla zachovat nezávislost," vysvětlil Michal Hrib, profesor Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Pravidla hospodaření, na kterých císař pracoval, se tak v reálu podařilo schválit až Marii Terezii.

Zdroj: Youtube

Ta v roce 1754 vydala tereziánský lesní patent, jež například určoval, kdy se smí dřevo těžit nebo jak o stromy pečovat. K řádné ochraně lesů a jejich kontrole došlo až za vlády Josefa II. Z té doby je také první přesný údaj o rozloze lesů v české kotlině. Stromy pokrývaly území o velikosti zhruba dva miliony hektarů. To je asi o 600 tisíc hektarů více než dnes.

Zdroj:

www.lidovky.cz, www.ekolist.cz, www.pralesy.cz