Co dělali zlodějům dřeva za Karla IV.: Trest byl tak krutý, že všechny odradil

Za krádež dřeva hrozily v minulosti vysoké tresty.

Za krádež dřeva hrozily v minulosti vysoké tresty.

Foto: Shutterstock.com

Ochrana lesů není žádným novým pojmem, o kterém by se začalo hovořit až ve 20. století. Již staří Slované viděli ve stromech zdroj života a káceli je jen za určitých podmínek a rituálů. Ve středověku pak vznikly funkce hajného a lovčího, kteří měli za úkol lesy hlídat. Sám Karel IV. věnoval ochraně lesních porostů velký prostor v zákoníku Maiestas Carolina.

Zdroje: moodle.prf.cuni.czpralesy.cz

Slovanští pohané vnímali stromy jako živé bytosti a zvláště ty ovocné si hýčkali téměř jako členy rodiny. Dlouhověké druhy typu dub a lípa zase uctívali jako posvátné. V češtině se už z těchto časů dochovalo slovo "háj", které vzniklo ze slovesa "hájiti", tedy "chrániti". Nad lesy se držela ochranná ruka a pokud někdo pokácel posvátný strom, zcela jistě ho brzy stihla těžká nemoc a smrt. Oproti tomu obyčejné stromy se kácet směly, pokud je dřevorubec napřed pěkně odprosil.

Od pohanských kněží k hajným

Křesťanství se snažilo pohanské kulty vymýtit, což s sebou neslo i kácení posvátných hájů. Přesto se určitý respekt ke stromům na českém venkově udržel až do 19. století a mimořádně staré stromy jsou vyhlašovány za památné ještě dnes. Známé je i pořekadlo, že každý muž by měl "postavit dům, zplodit syna a zasadit strom". Je to jen důkaz, že stromy byly pro naše předky stejně důležité jako domov a potomci.

Bronzová socha Karla IV.Bronzová socha Karla IV.Zdroj: Shutterstock.com

Ve středověku si veškeré lesy přivlastnili panovníci, ale postupně je předali do rukou šlechty. Vznikla tak jednotlivá panství, kde si každý šlechtic činil nárok na vytěžené dřevo i zvěř. Karel IV. se vydáním Maiestas Carolina pokusil práva šlechty omezit a upevnit v zemi vlastní moc, což se nesetkalo s nadšenou reakcí. Zákoník byl v zájmu udržení klidu a míru nakonec odvolán. Král to ovšem neřekl přímo, raději zvolil malou elegantní lež o tom, že kodex nedopatřením shořel při požáru.

Kradeš dřevo? Useknou ti ruku!

Co se týkalo lesů, zákoník navracel řadu soukromých porostů zpět královské komoře a za jejich neoprávněné mýcení nařizoval pokutu ve výši čtyřnásobku škody. V lesích, které králi patřily tradičně, padaly tresty ještě přísnější. Tomu, kdo by porážel stromy a odvážel je po vodě, měla být useknuta pravá ruka. Pokud by se stejného zločinu dopustil hajný, kromě ztráty pravé horní končetiny mu hrozilo i propadnutí veškerého majetku propůjčeného králem. Useknutím ruky mělo být potrestáno i loupání kůry. Nejhůře však měl dopadnout žhář, který by les naschvál zapálil. Takový člověk "ohněm až do skonánie žiwota pálen má býti".

Richard I. Lví srdce

Richard Lví srdce: ženu mu musela vybrat matka, přezdívku získal při balzamování

Na dodržování zákona dohlíželi purkrabí. Ti byli povinni sledovat, zda někdo neplaví dřevo okolo jejich hradu a případné krádeže hned hlásit královské komoře. Karel IV. našel chytrý způsob, jak je k této práci motivovat: kdyby se přišlo na to, že z nedbalosti krádež přehlédli, museli králi zaplatit "dwénásob… začby ten les stál".

Karlovi přitom nešlo jen o majetek a případné finanční škody. Na srdci mu ležela krása a panenská čistota lesů, kterou hodlal zachovat pro příští generace: "Krásné shromážděnie (lesů) netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnú stráží ode wšeho rúbanie zachowati mieníme a neposkwrněné wěčně je jmieti chtiec."

Kdyby Karel IV. viděl stav českých lesů dnes, nejspíš by hořce zaplakal…

Akční letáky