Zdroj: Shutterstock.com/Tony Marturano
Mnich objevil v Anglii kostru téměř třímetrového muže. Může patřit králi Artušovi, tvrdí vědci
Mnich klečel na zemi a prsty čistil kamenný kříž. „HIC JACET SEPULTUS INCLYTUS REX ARTURUS IN INSULA AVALLONI,” zašeptal tiše. Pak se nadšeně obrátil na dělníky. „Kopejte dál. Někde tady musí být,” usmál se a ukázal na nápis. „Překlad zní: Zde leží pohřben proslulý král Artuš. Jsme blízko," vydechl.
www.theguardian.com,www.infinityexplorers.com, www.healthline.com, www.archaeology.org
Muži pracovali až do soumraku. Ukázalo se, že nápis na kříži nelhal. V hloubce 4,5 metru našli obrovskou dubovou rakev. V ní byly uloženy dvě lidské kostry. Jedna však byla podivná. Mnich se na ni díval s nedůvěrou. „Vyšlete posla a přiveďte Geralda z Walesu. Ten jediný nám poví, proč jsou ostatky tak velké.”
Jakmile přivolaný učenec dorazil, pustil se do studia. „Jsou pravé. O tom není pochyb,” naučeným gestem si pohladil vyholenou tonzuru. „Podle mého měření byl tento člověk 274 centimetrů vysoký. Pokud se jedná o krále Artuše, musel svým protivníkům neuvěřitelně nahánět strach.”
Hrob krále Artuše
Objev jedné normální a jedné gigantické kostry se podle historika z 12. století Williama z Malmesbury odehrál v roce 1190 na pozemku kláštera Glastonbury. Mniši byli přesvědčeni, že jde o legendárního panovníka a jeho manželku Guineveru. Na svůj nález byli tak hrdí, že ostatky vystavili. Díky davům zvědavců patřilo brzy opatství k nejbohatším a nejmocnějším v celé zemi.
Ve 13. století byly kostry znovu vloženy do rakve a ta pohřbena před oltářem. O tři století později už nikdo netušil, co se v chrámu nachází. V rámci rušení anglických klášterů opatství zaniklo. Zbyly z něj jen masivní ruiny.
Mnichové jako marketéři
Legenda o tajemném obrovi pohřbeném na místě, které bylo označováno za bájný Avalon, zaujala archeologa Ralegha Radforda. V 50. a 60. letech v Glastonbury prováděl důkladné vykopávky. Zanedlouho po zahájení projektu oznámil, že objevil Artušův hrob spolu s nejstarším britským křesťanským hřbitovem a saským klášterem.
Nová analýza jeho důkazů však jeho nález zpochybnila. „Radford se zmýlil ve všech klíčových bodech. Královský hrob byla ve skutečnosti jáma se sutinami z 11. až 15. století,” říká Roberta Gilchrist, profesorka archeologie na univerzitě v Readingu. „Naši předchůdci byli tak očarováni příběhy, že si své nálezy nesprávně vyložili.”
Podle vědkyně si mniši objevení ostatků bájného panovníka a jeho ženy buď vymysleli, nebo vystavovali falešné kostry. Faktem totiž je, že se významný nález odehrál jen šest let po katastrofálním požáru kláštera, který byl v té době velice chudý a nevlastnil žádné relikvie, které by přilákaly poutníky. „Řešením byla stále populárnější legenda o tvůrci rytířů kulatého stolu a označení Glastonbury jako legendárního ostrova Avalon, kde byl pohřben,” říká Gilchrist.
Gigantický obr
Ať šlo o vynalézavost mnichů nebo o skutečnost, badatele stále trápí otázka, zda se Gerald z Walesu ve svém měření nespletl. Člověk, měřící skoro tři metry, totiž musel trpět nemocí zvanou gigantismus. Nejčastěji je způsobena nezhoubným nádorem podvěsku mozkového, jenž nadměrně produkuje růstový hormon.
Postižený jedinec se tak potýká s řadou zdravotních problémů. Nejčastěji jsou zmiňovány silné migrény, porucha zraku, nadměrná únava a neplodnost. Mezi přidružené nemoci také patří cukrovka, vysoký tlak, silné bolesti kloubů, střevní polypy a spánková apnoe. Král Artuš by tak sice svým vzezřením své okolí fascinoval, každý den by však trpěl.
