Vladimír Ráž byl vysoké postavy, měl uhrančivý pohled a podmanivý hlas. Konečně však právě ten propůjčil Old Shatterhandovi, a tak jím promlouvá k divákovi skrze televizní obrazovky, když se tento film objeví ve vysílání.
Narodil se v Nejdku v 1. července 1923. Jeho tatínek byl vojenský muzikant, později příslušník četnictva. Maminka byla vystudovaná učitelka, avšak té doby žena v domácnosti.
Už odmalička se malému Vladimírovi dostávalo dobrého vychování. Tatínek v něm pěstoval lásku ke sportu, maminka zase lásku ke knihám. Samotný Ráž pak zavzpomínal, že jemu i jeho bratrovi vždy vštěpovala, že si mají vážit každého jednoho člověka. Vladimírův bratr se jmenoval Mirek, byl to vystudovaný právník, ovšem a celý život pracoval v Československé televizi.
Chtěl být lékařem, Němci ale zavřeli školy
I Vladimír měl ohledně svého budoucího života jasno, chtěl se stát lékařem. A to i přesto, že semínka zasetá jeho rodiči v něm vzkvétala a on skutečně zálibu ve sportu i vzdělání, literatuře, kultuře i ochotnickém divadlu našel. Po gymnáziu se tedy vydal na vysokou školu, jenže hned po prvním ročníku přišla okupace a Němci všechny vysoké školy zavřeli.
Bylo to nejspíš znamení shůry, k medicíně se pak už nikdy nevrátil a bílý plášť pro něj pak už byla jen filmová rekvizita. Rozhodl se totiž po vzoru svých kamarádů z amatérského recitačního sdružení přihlásit na konzervatoř. „V okamžiku, kdy jsem na ni nastoupil, už jsem bílý plášť viděl jen jako divadelní kostým. Opravdu mě nikdy nenapadlo herectví opustit,“ píše se v knize Vladimír Ráž – příběh prvního milovníka od spisovatele Jana Brdičky.
Jeho první filmová zkušenost proběhla v roce 1946, ale do povědomí se dostal teprve až o rok později. Ve snímku Alena si zahrál mladého pohledného milovníka. Od té doby se mu nesmírně dařilo, šel z role do role. Jeho talent měli možnost obdivovat i diváci v Národním divadle, kde strávil přes čtyřicet let.
V jednom ruce mu zemřel syn i maminka
Jeho první ženou se stala Alexandra Myšková se kterou měli dva synky. Bohužel, mladší David zemřel v pouhých osmi měsících. Psal se duben roku 1952 a pro Ráže to měl být rok obzvláště smutný. V říjnu mu totiž zemřela i maminka.
Ženatý Ráž se jednoho dne při natáčení Pyšné princezny do pyšné princezny zakoukal. Alena Vránová ho naprosto okouzlila, jenže i ona měla doma manžela, a sice spisovatele Pavla Kohouta. Ten se s manželčinou nevěrou nemohl vyrovnat a Vránové i Rážovi psal výhružné dopisy.
„Kdo je schopen rozvracet manželství, možná nakonec zradí i svou socialistickou vlast. Píši Ti proto, abych Ti řekl jménem svým i svých vrstevníků: Tvé dny končí, Vladimíre Ráži!“ psalo se v jednom z nich. Kohout se nezdráhal celou věc řešit veřejně, chtěl milence zostudit. Jejich láska ovšem byla silnější, a tak se Ráž i Vránová vzali a narodila se jim dcerka Markéta.
Věčný milovník žen Ráž ovšem něžnému pohlaví nedokázal odolat. I Vránové posléze došla trpělivost. Přišel rozvod a i další, třetí a poslední manželka. Byla jí o osmadvacet let mladší Olga Hnátová, se kterou se poznali v divadle. I s Olgou povil Vladimír dítko, narodila se jim dcera Veronika. Holčička ovšem přišla na svět bez levé ruky.
Dcera Veronika na něj vzpomíná s láskou
Veronika si na svůj hendikep ovšem nikdy nestěžovala, dokonce odmítla i protézu. Ačkoliv její tatínek byl velký záletník, ona sama na něj má jen ty nejlepší vzpomínky. „Byl úžasný, spravedlivý, chytrý, férový, rozumný… Jako král Miroslav. Často ho k němu připodobňuji,“ prozradila pro deník Blesk.
Vladimír Ráž svou práci miloval, v den svých sedmasedmdesátých narozenin ještě natáčel seriál Zdivočelá země. Do hereckého nebe se odebral o tři dny později, kdy 4. července roku 2000 zemřel doma, v poklidu, ve spánku.
Zdroje: cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz, cfd.cz