Když přijel Václav IV. roku 1398 do Francie, měl jednat s králem Karlem VI. o papežském schizmatu. Jenže on moc jednat nemohl, takže ačkoli římská kurie zažívala jednu z nejvážnějších krizí ve své historii, dva papeže, Václav IV. raději holdoval vínu.
Francouzský král Karel V. a jeho syn Karel VI. potřebovali získat českého panovníka na svou stranu. Ten si však dával značně na čas a když konečně na francouzský dvůr přijel, byl úplně namol.
O jeho libůstkách a přešlapech hovoří toto video:
Cesta do Francie
Cesta z Lokte ke Karlovi trvala o něco déle než 6 měsíců. 23. března 1938 byl se všemi poctami uvítán, dokonce včetně bohoslužby v katedrále Notre-Dam. Po ní se Václav s družinou ubytovali v opatství Saint-Rémy, kde měli čekat na večeři příští den. Jenže Václav se nemohl večeře zúčastnit, protože „se necítil dobře a byl velmi ospalý“. Jenže pravda byla jinde. Kronikáři prozradili, že „ctěný vladař, mravů hrubých a neotesaných, propadl hanebnému hýření, nenasytnosti a opilství a nechoval se tak, jak by se na krále slušelo".
Když Václav po třech dnech konečně vystřízlivěl, uprostřed tajného jednání odjel Karel nečekaně zpět do Paříže. Mohlo to být kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu, trpěl vážnou duševní chorobou, anebo byl rozladěn Václavovým chováním. Pravda je, že Karel byl pověstný podivín, který většinu svého života nebyl schopen kontaktu s realitou. Střídaly se u něj jasné a temné chvilky, takže když mu bylo lépe, měl deprese ze svého zdravotního stavu. Otázku schizmatu tak Václav řešil s jeho bratrem, vévodou Ludvíkem Orleánským, stejně jako další body, jež byly předem na programu. Po schůzce, kdy 31. března 1398 Ludvík a Václav uzavřeli spojeneckou smlouvu, se Václav vrátil domů. I když jednání byla ukončena, spolu s nimi skončila i Václavova dobrá pověst.
Byl od té doby považován za největšího českého opilce.
Na jeho hříchy se podívejte v tomto videu:
Kde je pravda?
Tato jeho pověst naprosto kontrastuje s tím, že byl považován za uznávaného patrona českého národa. Podle některým pramenů nebyl od svých 9 let, kdy se oženil a poprvé okusil na své svatbě víno, až do své smrti ani vteřinu střízlivý, takže není náhoda, že se mu v kronikách přezdívalo Král Lenoch nebo také Král Opilec. Naštěstí ženy ho nezajímaly, protože všechen čas věnoval válení se a pití. Se svými kumpány tak propil i většinu hradů, které zdědil po Karlu IV. Ty totiž rozdal svým veselým bratřím z pitek.
Václav IV.
Jeho žena Johana, kterou si vzal jako dítě, se pokusila jej opilství odnaučit, ale jednoho dne ji po 16 letech manželství zardousili Václavovi psi. Objevila se tvrzení, že ji to Václav dlouhé měsíce cvičil. Johana totiž uvedla, že se jí ztrácelo oblečení, které Václav psům předkládal, aby poznali její pach.
Kromě toho Václav i její smrt jen pořádně zapil, ale vůbec ho nerozhodila. Druhá manželka jej nechala raději pít bez omezení. Jeho pitky měly za následek i to, že se často sám Václav převlékal buď do ženských, nebo do úzkých šaškovských nohavic. Jeho život skončil roku 1419, se sklenicí v ruce, když zapíjel první pražskou defenestraci. Nebo cokoli jiného.
Zdroje:
