Královna Alžběta I. byla sice nazývána panenskou královnou, o jejích hrátkách všeho druhu se však tradují mnohé zvěsti. Skutečnost je však taková, že se panovnice skutečně rozhodla posílit svou moc i tím, že se zcela oddala své zemi a nikdy se nevdala. Přitom rozhodně nebyla ošklivá. Vdaly se i mnohem ošklivější panovnice.
Alžběta byla velmi silnou vládkyní a některé momenty z jejího života byly proto zvěčněny i malíři. Zejména jeden její hlavní portrét ve třech verzích skrývá poselství. Alžběta se totiž velmi nerada malovala, tudíž když byl jeden portrét hotov, raději se přistoupilo k jeho kopírování, než aby byly vytvářeny stále portréty nové.
Na velmi zajímavý dokument o třech portrétech královny Alžběty I. se podívejte zde:
Alžbětin portrét plný symboliky
Poté, co se španělskému králi Filipu II. nepodařilo v roce 1588 svrhnout Alžbětu po třiceti letech panování z trůnu, Alžbětino vítězství bylo hodno zvěčnění na plátně. Vznikl tak portrét, na němž je tehdy padesátiletá Alžběta I. vyobrazena coby ženský majestát. Portrét, který se stal symbolem národa, byl kopírován a tři jeho kopie se dochovaly, všechny namalované kolem roku 1590. Autor všech tří portrétů je neznámý, ale jsou zde jisté indicie směřující k Nicholasu Hilliardovi a Georgi Gowerovi, což byli nejvýznamnější angličtí umělci tohoto období.
Jaké symboly se v Alžbětiných portrétech nich skrývají? Spojuje je jediné slovo – propaganda, ale velmi umně zvolená, jelikož královna je zobrazena nejen jako symbol ženské moci, ale i jako symbol silné Anglie coby námořní velmoci, v dobách největší slávy.
Na další dokument, kde portrét ožívá, se podívejte zde:
Symbolika portrétů
Prvním ze symbolů je právě silné anglické loďstvo, zobrazené ve dvou významech – v klidu před bitvou a před bouří a potom ve vítězné masakrující bitvě proti Španělům. Alžběta nad španělským masakrem jen dohlíží a představuje klidnou silou dobra uprostřed chaosu katolické Evropy.
Královna je přitom na všech verzích portrétu zobrazena v jejích typických zlatavě rudých vlasech a s bledou pletí, přitom dokonale krásná a v klidném a sebevědomém postoji. I když jí bylo tehdy padesát let, má mladistvý vzhled, který hraničí až s vyobrazením věčného života.
Její oděv je důkazem obrovského bohatství a vybraného vkusu, přičemž černá a bílá je zobrazením čistoty a panenství. Kombinace těchto dvou barev je rovněž odkazem na bohyni Měsíce Cynthii, kombinující čistou bělost perel s temnotou noci. Alžběta je zde opět ztělesněna coby panenská královna, pevně držící v rukou otěže země, jíž vládne. Její vláda je ale laskavá, spravedlivá a vlídná – což je na obraze znázorněno Sluncem, které je vyšito hned několikrát na její sukni a rukávech.
Stárnoucí královna Alžběta I., r. 1595
Kolem Alžběty jsou pak rozmístěny mořská panna, zeměkoule a císařská koruna. Mořská panna symbolizuje bezpečnost anglického loďstva, zeměkoule expanzi Anglie a následnou kolonizaci světa a císařská koruna přináležitost k silnému rodu nebo císařské ambice, které Alžběta I. nepochybně měla.
Dnes jsou portréty vystaveny na různých místech. Jeden v královnině prezenční komnatě v Královském domě v Greenwichi, kde se Alžběta v roce 1533 narodila. Tento portrét má nejjasnější barvy, protože podstoupil proces konzervace. Další je ve Woburnském opatství a je zřejmě zachován v jeho původním stavu, který poukazuje na úpravy, jež byly později domalovány. A poslední, třetí portrét visí v Národní galerii a je oříznutý, takže na něm nejsou patrné mořské výjevy s bitvami.
Zdroje:
