Vzpomeňte si na kteréhokoli amerického herce minulého století a můžete si být skoro jisti, že s ním Marlene něco měla. Vdala se přitom pouze jednou a s manželem žila 53 let.

Oplakala dva otce

Jak se sluší na správnou dámu, Marlene celý život tajila přesné datum narození. Až po její smrti se našly dokumenty, které ukázaly pravdu. Narodila se jako Maria Madgalene Dietrich 27. prosince 1901 v Schönebergu, což je nyní součást Berlína. Matka Wilhelmina pocházela ze zámožné rodiny majitele hodinářského obchodu, otec Erich pracoval jako policista. Rodiče měli ještě o rok starší dceru Elisabeth, takže doma bylo o zábavu postaráno. V roce 1907 ale přišla těžká rána. Otec při výkonu služby přišel o život.

Největší oporou v těžkých chvílích byl nebožtíkům nejlepší přítel Eduard von Losch, šlechtic a armádní důstojník. A jak to tak bývá, vdova našla v utěšiteli zalíbení a brzy byla svatba. Eduard obě dívenky adoptoval, ale z nového tatínka se Maria a Elisabeth netěšily příliš dlouho. Povinnost ho zavolala do bojů první světové války, kde nakonec padl. Marii v té době bylo 17 let a ztráta už druhého tatínka s ní hluboce otřásla.

V mládí byla přesto vzorná, hrála na klavír, chodila na balet, studovala francouzštinu. Hlavně ale hrála na violu a byla v tom velmi úspěšná. Podle učitelky z hubení školy měla před sebou zářivou kariéru.

Máte padáka!

Opakovaný zánět šlach ale hudební plány zhatil a Maria začala na počátku 20. let tak trochu z nouze studovat hereckou školu. Záhy v sobě objevila další skrytý talent.

Poprvé se k filmu dostala v roce 1922, kdy se stala členkou orchestru, který nahrával hudbu k němým filmům. Za měsíc ji ale vyhodili. Další zkušenost už byla pozitivnější. Vytáhlá dívka se zajímavou tváří a krásnýma nohama režisérům utkvěla v paměti, takže se záhy dočkala prvních roliček. Začala si říkat Marlene, což bylo spojení obou jejích křestních jmen.

V té době se také setkala s mužem, který ji provázel po zbytek života. Za asistenta režie Rudolfa Siebera (1897–1976) se provdala v květnu 1923 a o rok později porodila své jediné dítě, dceru Marii.

Útěk před Hitlerem

Koncem 30. let byla Marlene známá v Německu, ale svět o ní téměř nevěděl. To se změnilo v roce 1930, kdy ji režisér Josef von Sternberg obsadil do dramatu Modrý anděl. Film z prostředí kabaretu měl nevídaný úspěch po celém světě, o Sternbergovi se mluvilo jako o objeviteli nové ikony. Oba se náhlou vlnu slávy snažili rychle zužitkovat, vydali se do Ameriky, kde Marlene utužovala pověst osudové a provokativní ženy. Stala se nejžádanějším zbožím Hollywoodu.

V Německu ji ale vnímali jako zrádkyni. Bylo veřejným tajemstvím, že za oceán utekla nejen za slávou, ale také ze strachu před Adolfem Hitlerem, proti němuž vždy vystupovala. Provokovala ale i jinak. Nijak se netajila bisexuální orientací a byla jednou z prvních žen, které veřejně nosily kalhotové kostýmy.

S rodnou zemí se definitivně rozkmotřila za druhé světové války. V roce 1939 získala americké občanství, a jako by to nestačilo, o pět let později spolu s dalšími celebritami formálně vstoupila do armády a zapojila se do bojů proti nacismu. S propůjčenou hodností kapitánky vystupovala u bojových útvarů v Evropě a snažila se jim zvýšit morálku. Působila také jako příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny.

Armáda milenců

Pod slupkou zářící mondény se však skrývala nevyrovnaná žena, která se přes veškerou slávu často cítila sama. Sice měla rodinu, ale ta vždy fungovala velmi podivně. Kvůli pracovnímu vytížení se s ní Marlene vídala jen sporadicky.

Prožila mnoho avantýr, její manžel taktéž. Zajímavé ale bylo, že si je nevyčítali, spíše o ně navzájem projevovali živý zájem. Marlene s Rudolfem své pletky konzultovala a on míval s jejími milenci vyloženě přátelské vztahy. A často to byly opravdu známé tváře. Krátce po příchodu do Hollywoodu randila s Gary Cooperem, naopak plných osm let se stýkala s Douglasem Fairbanksem. Vztah prokládala dalšími románky s Kirkem Douglasem, Humphreym Bogartem, Johnem Waynem, Anthonym Quinnem nebo Frankem Sinatrou. Zalovila i mezi spisovateli, v její náruči spočinul Ernest Hemingway nebo Erich Maria Remarque. Cizí jí nebylo ani potěšení se ženami, třeba Judy Garland či Gretou Garbo.

Během druhé světové války žila pět let s Jeanem Gabinem, v 50. letech její postelí prošel Yul Brynner, Marlon Brando, David Niven nebo Orson Welles. Její milostné tempo nepolevilo ani po překročení šedesátky. Užívala si se Spencerem Tracym, Burtem Lancasterem, Johnem Fitzgeraldem Kennedym nebo Eddie Fisherem, což byl o 27 let mladší zpěvák.

Zatímco počet milovníků s přibývajícími vráskami nepolevoval, filmové nabídky mizely. Na dlouhou dobu poslední snímek natočila v roce 1964 a pak se věnovala hlavně divadlu. V roce 1975 ale spadla z jeviště a zlomila si nohu. Sotva se zotavila, postihla ji další špatná zpráva v podobě manželovy smrti.

Marlene se uzavřela před světem v luxusním pařížském apartmánu. Ven téměř nevycházela a pouštěla k sobě pouze několik vyvolených. Když 9. května 1992 zemřela, vystrojili jí téměř státní pohřeb. Pochována je v Berlíně nedaleko svého rodiště. Zdá se, že Němci už jí odpustili.

Co ještě nevíte

*Ve 30. letech navštívila Československo. V Ústí nad Labem žili rodiče jejího manžela.

*Nikdy nezískala Oscara, pouze v roce 1931 byla nominovaná za výkon ve filmu Maroko.

*K úplně poslednímu účinkování před kamerou se nechala přemluvit v roce 1979, kdy si zahrála ve filmu Davida Hemmingse Krásný gigolo, ubohý gigolo.

*V roce 1979 vydala autobiografii, po níž se jen zaprášilo.

*V 80. letech sice nevycházela na veřejnost, přesto vedla čilý společenský život po telefonu. Volala si třeba s prezidenty Ronaldem Reaganem nebo Michailem Gorbačovem.

*Na sklonku života se potýkala se závislostí na alkoholu a tišících lécích.

*Bezprostřední příčinou smrti bylo selhání ledvin.