Kušské či kušitské království bylo starověké království v Núbii. Vyrostlo kolem údolí Nilu v dnešním severním Súdánu a jižním Egyptě. Právě oblast Núbie byla ranou kolébkou civilizace a vzniklo zde několik společností orientovaných na obchod a průmysl.
Núbijský princ Heqanefer přináší hold egyptskému králi Tutanchamonovi, 18. dynastie, hrobka v Huy. Okolo roku 1342 - cca 1325 př. n. l.
Vztahy mezi Kúší a Egyptem
Mezi nimi se objevil i městský stát Kerma, který byl na vrcholu mezi lety 2450 a 1450 př. n. l., kdy ovládal území velké jako dnešní Egypt. Egypťané byli první, kdo Kermu identifikovali jako Kúš. Kušské království sídlilo nejprve ve městě Napata a později v Meroe, kde se používal merojský jazyk. V době svého největšího rozkvětu se Kuš rozkládal v délce více než tisíc kilometrů od severního Súdánu až po oblast Modrého Nilu a trval více než tisíc let.
Obě země – Kúš i Egypt - spolu poté obchodovaly, ale i často válčily, až se později velká část Núbie dostala pod egyptskou nadvládu. Ale postavení se ještě několikrát změnilo a obrátilo. V roce 1888 se kušští panovníci dokonce stali vládci Egypta. Po zpřetrhání vazeb s Egyptem se hlavní město kušitské říše nacházelo právě v Meroe, ale v té době Kúš již Řekové znali jako Aethiopia.
Ale vraťme se v čase. Po rozpadu Egypta uprostřed kolapsu pozdní doby bronzové Kušité obnovili království v Napatě (dnešní Karima v Súdánu). To je i jeden z důvodů, proč si kúšitská a egyptská kultura byly v mnohém podobné - například uctívala boha Amona.
Navíc mezi sebou představitelé obou kultur často uzavírali sňatky. Z nejasných důvodů se stát Kúš zhroutil kolem 4. století n. l. a jeho jedinečný jazyk zanikl nedlouho poté, zřejmě ale ne úplně.
Na dokument BBC o kúšitské kultuře se podívejte zde:
Specifika Kušitů
I přesto měla kúšitská kultura znaky samostatné kultury a byla jedinečná. I egyptské umění odlišovalo obyvatele Kúše podle jejich oblečení, vzhledu, a dokonce i způsobu dopravy. Archeologické nálezy z konce 20. století bohužel zůstávaly dlouhou dobu ve stínu Egypta. Přesto však odhalily, že Kúš byl samostatnou vyspělou civilizací, kde Kušité měli vlastní jedinečný jazyk a písmo, udržovali složitou ekonomiku založenou na obchodu a průmyslu, ovládali lukostřelbu a vytvořili komplexní městskou společnost s jedinečně vysokou mírou účasti žen.
V severním Súdánu pak archeologové při vykopávkách v "městě mrtvých" Sedeinga pak našli obrovskou hromadu kamenných nápisů v merojštině, což je poměrně vzácný nález, jelikož z království Kuš zbyla jen hrstka archeologických nalezišť a psaný jazyk.
Obchod a války
Podle archeologa Davida Edwardse je i dnes Kuš často přehlížen kvůli mnoha egyptským vlivům na jeho kulturu, až po pyramidy, a navíc původ Kúše je nejasný. Kúš se vyvíjela jinak než Egypt. Zatímco Egypt vsadil na zemědělství, Kúš dominovala v obchodu a projekci vojenské síly. Kušitský obchod se soustředil na luxusní zboží, ale co nebylo možné získat obchodem, mohlo být získáno násilím.
Kušitské využívání koní a rozsáhlé otevřené území usnadňovalo pohyb zboží a vojáků po regionu, nejdůležitější byly právě ale vazby s Egyptem, ale zboží a luxusní komodity se vyměňovaly až do dnešního Maroka a možná i do Evropy.
Na dokument o Kúši, který má přes 1,5 milionu zhlédnutí, se podívejte tady:
Kúš měl propracovanou infrastrukturu, o níž dnes hovoří zbytky obrovských zásobáren vody (hafiry) s přidruženými chrámy a hlubokými studnami. I proto je nasnadě si myslet, že Kušité byli také zemědělci - jedna vodní nádrž vyžadovala vyhloubení až 200 000 metrů krychlových zeminy a jejich údržba byla velmi nákladná. Kušité měli také robustní zařízení na výrobu železa a keramiky, díky čemuž kontrolovala vláda obyvatelstvo.
I když se nezachovalo mnoho nálezů, kúšitské pohřby byly zřejmě velkolepé, o čemž svědčí předměty nalezené v luxusních hrobech - importované stříbrné a bronzové luxusní předměty, šperky, luxusní keramika, sklo, lampy, nábytek a víno.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Kingdom_of_Kush, daily.jstor.org, www.nationalgeographic.org
