Albrechtův otec Arnošt nebyl žádný svatoušek. Kromě urozené manželky si pěstoval neurozené milenky a určitě s nimi zplodil nějaké ty levobočky. Užívat si s lazebnicemi a ženami lehčího typu bylo ve šlechtických kruzích zcela tolerováno. Pokud se z toho ovšem nevyklubal vážný vztah.
Albrecht se narodil roku 1401 jako jediný Arnoštův syn. Z otcovy strany mu kolovala v žilách krev slavných Wittelsbachů a po matce zdědil geny milánského vévody Viscontiho. O tom, jak bylo jeho zázemí mocné, svědčí mimo jiné fakt, že mu byla v roce 1440 nabídnuta česká koruna. V té době ale byly české země natolik zničené husitskými válkami, že jim nikdo vládnout nechtěl. Nabídku nepřijal ani Albrecht.
Krasavice s průsvitnou pletí
Vraťme se ale do doby, kdy byl dědic bavorského vévodství ještě mladým rebelem. Bylo to zřejmě během rytířského turnaje roku 1428 v Augsburgu, kdy v místních lázních potkal spanilou dívku Agnes. "Byla tak krásná, že když pila červené víno, bylo vidět, jak jí protéká hrdlem," zapsal obdivně kronikář Veit Arnpeck v roce 1493. Přeloženo do moderní mluvy, Agnes měla neobvykle bledou, až průsvitnou pleť, což byla ve středověku známka nadpozemské ženské krásy.
Kopie portrétu Agnes Bernauer vytvořená anonymním autorem v 18. století
O jejím původu bohužel nemáme žádné záznamy. Předpokládá se, že byla dcerou lazebníka Kašpara Bernauera a pomáhala mu s obsluhou hostů v lázních. Albrecht zcela propadl jejímu kouzlu a započal si s ní románek, proti kterému jeho otec zpočátku nic nenamítal. Synovi už přeci táhlo na třicet a nikdo neočekával, že bude žít mnišským životem. Arnošt sám už měl takových lazebnic jistě nespočítaně.
Albrechta nepokáral ani ve chvíli, kdy Agnes porodila dceru Sibillu. Jenomže pak si synátor svou milenku přivedl domů. A oznámil šokovaným rodičům, že se s ní oženil.
V urozené rodině zavládla panika. Albrecht měl zdědit Bavorsko. Ale co tomu zahraniční partneři řeknou, když se vlády ujme s lazebnicí po boku? Víme přeci, že lazebnice obsluhují hosty v košilkách téměř průsvitných a jejich pověst se blíží pověsti nevěstek! Albrechtovy potomky nikdo v Evropě nepřijme jako důstojné dědice...
Zkrátka to byl strašný skandál. Agnes ale očividně neseděla jako puťka v koutě a role šlechtičny se zhostila bravurně. Existují záznamy, že se angažovala u mnichovského soudu a napomohla k dopadení loupeživého barona Münnhausera. Albrechtova sestra Beatrix si pak dle dochovaných zpráv stěžovala na její "příliš sebevědomé chování". Chudák Agnes dostala v rodině opovržlivou přezdívku "Bernauerin".
Hrůzná otcova pomsta
Rodinné neshody Albrecht vyřešil tím, že se s manželkou přestěhoval na hrad Straubing. Jeho štěstí ale vydrželo jen do října roku 1435. Tehdy se vydal na lov a otec jeho nepřítomnosti využil ke strašlivému činu.
Spanilou Agnes přišel zatknout a s pomocí najatého kata ji nechal utopit v Dunaji. Exekuci nepředcházel žádný soud. Povídá se, že Arnošt mladou ženu obvinil z čarodějnictví a vyřkl nad ní okamžitý ortel.
Tchán údajně ženu přidržel pod vodou dřevěnou tyčí.
Agnes se prý v řece podařilo vymanit nohy z pout a plavat ke břehu. Volala o pomoc, ale tchán ji dřevěnou tyčí přidržel pod vodou, až se utopila.
Umíme si představit, jaké emoce tento zločin vyvolal v Albrechtovi. Chvíli to vypadalo, že otci vyhlásí válku. Už po roce se s ním ale usmířil. Zdá se, že Arnošt vraždy upřímně litoval, protože nebohé Agnes nechal vystavět nádhernou kapli s náhrobkem z červeného mramoru.
Albrecht na svou milovanou ženu nikdy nezapomněl. Stal se zbožným mužem, pořádal mše v jejím jménu a pomáhal potřebným. Zároveň však vyhověl otcově vůli a oženil se znovu - tentokrát se šlechtičnou, kterou rodiče schválili. Zplodil s ní dalších deset dětí a dožil se 59 let.
