Zdálo by se, že sovětské herečky byly za bolševického režimu relativně v bezpečí, protože Stalin byl známým fanouškem filmu. Jenomže jízdenky do gulagu se v této éře rozdávaly kdykoli a komukoli, přičemž k tomu nemusel být žádný logický důvod. Taťjana Okuněvská (1914 – 2002) se držela na výsluní až do roku 1948, kdy ji znenadání zatkla tajná policie. Herečka strávila dvacet měsíců v drsné samovazbě v zimě a tmě, bez jakékoli možnosti osobní hygieny. Poté byla odsouzena k deseti letům prací v kazachstánském gulagu.

Okuněvská upadla v nemilost režimu v době, kdy Stalin občanům Sovětského svazu zakázal sňatky s cizinci. Diktátor chtěl tímto krokem zabránit emigraci Sovětů do zahraničí, a kromě toho trpěl paranoidní představou, že cizí příslušníci mohou být ve skutečnosti špioni, kteří ze svých sovětských poloviček vytáhnou politická tajemství.

V praxi se nebezpečí zažehnávalo preventivně už ve chvíli, kdy se sovětský občan do protějšku jiné národnosti jen zamiloval. Flirt s cizincem či cizinkou byl označen za kontrarevoluční činnost a hrozily za něj nucené práce, nebo dokonce i poprava.

Taťjana Okuněvská netušila, že ji už delší dobu sleduje sám šéf lidového komisariátu vnitra (NKVD) Lavrentij Berija. Zapsal si o ní do notýsku, že si na moskevské recepci zatančila sólo s jugoslávským vůdcem Josipem Titem, a dokonce prožila románek s cizím vyslancem. NKVD nejprve uvěznilo jejího otce a babičku.

V roce 1948 měla Okuněvská zpívat na koncertě v Kremlu, přistavený automobil ji však místo na koncert zavezl do Berijova sídla. Šéf NKVD byl viditelně opilý a učinil herečce návrh: pokud mu bude po vůli, propustí její příbuzné z vězení.

Okuněvská znechuceně odmítla, aniž tušila, že její tatínek i babička jsou už beztak měsíc po smrti. Berija ji donutil vypít skleničku s nápojem, do kterého přimíchal omamnou drogu. Když se probudila, došlo jí, že byla znásilněna.

Za pár dnů si pro ni přišli. Herečka putovala do vazby, kde byla podrobena nekonečným a ponižujícím výslechům. Poté ji čekal desetiletý pobyt v pracovním táboře Steplag. Díky Stalinově smrti odtud byla předčasně propuštěna v roce 1954 a mohla dále působit v oblasti kultury. Na svou někdejší slávu už ale nikdy nenavázala.