Alexandra Samušenko se narodila v roce 1922 a do armády dobrovolně vstoupila už v 17 letech. Účastnila se Zimní války proti Finsku a poté se zapsala na vojenskou akademii. Po jejím dokončení byla přiřazena k tankistům a nasazena do boje proti nacistickým nepřátelům. Sovětský tank pod jejím velením dokázal rozmetat tři německé tanky, čímž si Alexandra vysloužila Řád Rudé hvězdy.

Válečný veterán Fabián Garin na ni ve svých pamětech vzpomínal jako na statečnou a krásnou dívku, která si u mužské posádky získala přirozený respekt. Sám Garin se do ní po uši zamiloval, ale Alexandra si vojáky k tělu nepřipouštěla. Jednou se jí odvážil taktně naznačit, že by neměla tolik kouřit a pít. "Snad ses nám nezamiloval?" usmála se a políbila ho na čelo. Od té chvíle se ale cigaret a alkoholu opravdu už nedotkla.

Alexandra Samušenko přitom byla vdaná, manžela ale během války ztratila. Alespoň to tvrdil americký seržant Joseph Beyrle, který pod jejím velením sloužil v roce 1945 při tažení na Berlín. Beyrlemu se podařilo uprchnout z německého zajetí na východní frontě a přesvědčit Sověty, aby ho vzali do svých řad. Byl zřejmě jediným americkým vojákem, který za 2. světové války sloužil jak v americké, tak v sovětské armádě.

Bylo to na samém konci války, když sličnou kapitánku Alexandru u německého města Zülzefirzu rozdrtil tank. Veterán Pjotr Děmidov tvrdil, že se tak stalo omylem; ruský tankista prý v noci špatně viděl a mladou ženu nechtěně přejel. Sovětské vedení ale v takové příčině úmrtí vidělo ohrožení pověsti Rudé armády, a tak vydalo oficiální verzi, podle které Alexandra Samušenko skončila pod pásy tanku německého.

Pravda se v Rusku tradičně špatně hledá, a tak se musíme spokojit se závěrem, že Alexandřin život pohasl v jejích 23 letech při výkonu služby. Posmrtně jí byl udělen Řád Vlastenecké války 1. stupně.