O první etapě jejího života se toho příliš neví. Narodila se v Hamburku roku 1922. Svou kariéru dozorkyně zahájila ve věku 22 let, a to v ženském táboře Stutthof SK-III. Byl to jediný tábor, kde za svůj život působila. Nacházel se přibližně 34 km od města Danzig a byl určen především k likvidaci polských elit. Vězni zde byli umístěni do prostor bývalých kasáren.

Tábor Stutthof je známý svými extrémními podmínkami a také šířením epidemií. Například v letech 1942 - 1944 zde propukla epidemie tyfu, které podlehlo velké množství lidí. Vězni, kteří byli kvůli nemoci oslabení a tudíž neschopní práce, byli zplynováni.

Při příchodu Barkmann začalo v táboře plynování cyklonem B. Do doby evakuace tábora na konci války zemřelo ve „sprchách“ až 4 000 vězňů včetně žen a dětí. Barkmann se ráda všech těchto selekcí účastnila. Plynová komora však nebyla jedinou formou popravy, jakou tábor vykonával. Další metodou byla smrtící injekce fenolu či utopení v bahně nebo ubití k smrti. Sama Barkmann vězně chladnokrevně bila a týrala. Jelikož byla velice pohledná a zároveň přísná a bezcitná, zakrátko se ji začalo říkat „Krásný přízrak“. Nezastavila se před ničím. Nešetřila ani těhotné ženy a malé děti.

Když se koncem války blížila k táboru Rudá armáda, Barkmann utekla do blízkého Gdaňska. Zatčení se však nevyhnula. V květnu roku 1945 ji dostihla spravedlnost a společně se svými deseti kolegy byla uvězněna. Během soudního procesu neprojevila ani základní slušnost. Neustále se chichotala a neprojevovala žádné známky lítosti. Zajímala se jen o to, aby měla bezchybně upravené vlasy.

Dne 4. července 1946 se na kopci Biskupa Górka nedaleko Gdaňska konala veřejná poprava jedenácti obviněných nacistů. Společně s Barkmann bylo oběšeno pět mužských kaposů, neboli vězňů funkcionářů, včetně velitele tábora Johanna Paulse a pěti ženských strážkyň. Všichni byli obviněni z válečných zločinů a provinění proti lidskosti. Krásná sadistická dozorkyně byla popravena jako první.

Odsouzení byli pověšeni na čtyřech speciálně postavených dvojitých šibenicích ve tvaru písmene T soustředěných kolem trojité šibenice. Jeden po druhém stoupali na zadní část vojenských nákladních automobilů, kati jim navlékli smyčku kolem krku a auta popojela. Obvinění se tak uškrtili tzv. zavěšením. Jejich smrt byla pro veřejnost senzací. Na popravu se přišel podívat obrovský dav diváků, který čítal až 200 000 lidí.

Odhaduje se, že v Stutthofu SK-III zemřelo přes 63 000 lidí v důsledku vražd, hladovění, epidemií, extrémních pracovních podmínek a brutálnímu průběhu nucených evakuací. Celkově do něj bylo deportováno přes 100 000 lidí.