Letecký snímek jednoho z kráterů vyvolal v roce 2014 pozdvižení. S něčím takovým se vědecký svět dosud nesetkal. Jáma o průměru 60 metrů a hloubce asi 52 metrů měla hladké stěny a na jejím dně se rýsovalo zmrzlé jezero. Útvaru se začalo přezdívat Jamalská černá díra a objevily se spekulace, že ji vytvořil náraz mimozemské vesmírné lodi nebo tajná zkouška jaderných zbraní.
Brzy se však ukázalo, že se podobných kráterů na Jamalu vyskytuje více a další přibývají. Do dnešního dne jich vědci napočítali sedmnáct. A ačkoli je úkaz ve zmrzlé půdě naprostou novinkou, vzniká čistě přírodní cestou.
Věčný led už není věčný
Někteří odborníci krátery přirovnali ke kryovulkánům - sopkám, které chrlí led místo lávy. Na naší planetě jsme takové ledové vulkány dosud nezaznamenali, ale předpokládá se, že existují na zmrzlých vesmírných tělesech typu Pluto nebo Ceres. Po prozkoumání útvarů na Jamalu ale vědci dospěli k závěru, že zdejší jev není způsoben tektonickou činností, nýbrž emisemi plynů.
Kráter na Jamalu
Zatím se nedá přesně zjistit, které plyny se v permafrostu skrývají, ale nejspíš jde o metan, případně oxid uhličitý nebo sirovodík. Pokusme se vysvětlit, jak se tu plyny vzaly. Vinou globálního oteplování permafrost "povoluje" - půda, která byla zmrzlá statisíce let, na některých místech pozvolna roztává. Z dob pravěku jsou v ní uvězněny organické materiály - ostatky zvířat, kořínky, kmeny stromů, živočišný trus. A také bakterie, které se najednou probudily k životu a mají kolem sebe hotovou pastvu.
Metanové boule
Bakterie živící se rozkládajícím se organickým materiálem pak produkují plyny, jež se hromadí pod zemí a vytvářejí zde jakési plynové kapsy. Jejich tlakem se povrch půdy vyboulí, čímž vznikne menší oblý kopeček. Je to ale pěkně nebezpečný kopeček. Znenadání, bez varování totiž jednoho dne vybuchne. Zbude po něm kráter hluboký desítky metrů.
Vědci soudí, že k tvorbě kráterů docházelo na Jamalu ojediněle už dříve, avšak teprve v poslední době se objevují čím dál častěji. Tato skutečnost je velmi znepokojivá. Únikem metanu a oxidu uhličitého do atmosféry se zesiluje skleníkový efekt, jehož působením se planeta postupně zahřeje na neúnosnou míru. Kdyby šlo jen o hrstku kráterů na Jamalu, nemuseli bychom se možná nervovat. Vědci si ale nyní všímají plynových kopců v celém pásu arktického permafrostu. Odhadem jich zde může být až sto tisíc.
Pro více informací se můžete podívat na dokument BBC:
Zdroje: https://www.bbc.com/, https://www.northernforum.org/, https://www.discovermagazine.com/
