Svatý Januarius se narodil v roce 272 a v pouhých 20 letech se stal neapolským biskupem. Proslavil se tím, že poskytoval útočiště křesťanům utíkajícím před chapadly císaře Diokleciána. Jednoho dne ovšem došla řada i na něj. Pro Římany však vůbec nebylo lehké ho popravit. Podle legendy ho nejprve vhodili do spárů hladových medvědů, avšak zvířata si lehla do kouta a odmítla na biskupa zaútočit. Římané se ho poté pokusili upálit, ale oheň se ho ani nedotkl. Nakonec mu sťali hlavu mečem – a tentokrát jim to už vyšlo.
Sv. Januarius, malba ze 17. století
K biskupově tělu prý ihned přiběhla žena jménem Eusebia, aby nabrala jeho krev do skleněných ampulí. Relikvii pak křesťané v Neapoli střežili jako oko v hlavě. V roce 1389 zapsali do kroniky sdělení o zázraku: zaschlá krev v předvečer Januariova svátku zkapalněla.
Zázrak jako záruka bezpečí
Dnes se dav věřících schází u ampulí třikrát ročně: v květnu, v září a v prosinci. Kněz je vystaví na oltáři spolu s údajnou Januariovou lebkou a zahájí obřad, během kterého zaschlá krev zpravidla začne stékat po skleněných stěnách a někdy se i zpění.
Občas se ale stane, že k zázraku nedojde. To jsou potom neapolští věřící vážně znepokojeni, neboť to podle nich znamená blížící se katastrofu. V roce 1631 například došlo k výbuchu Vesuvu. Januariova krev se odmítala zkapalnit i v prvních letech druhé světové války nebo v roce 1980 krátce předtím, než Neapol postihlo zemětřesení.
Pozoruhodný obřad v Neapolské katedrále zachycuje video:
Jako by se krev nemohla rozhodnout...
Naposledy se na zázrak čekalo 16. prosince minulého roku. Ten den však světcova krev zůstávala suchá a zdálo se, že se v kapalinu nepromění. Teprve po intenzivních modlitbách se kvečeru věřící dočkali. Zázrak přišel, byť opožděně. Znamená to snad, že se Neapol letos ocitne v nebezpečí, které ale bude nakonec zažehnáno?
Jak vysvětlil vatikánský zpravodaj Francesco Antonio Grana, krev svatého Januaria se v prosinci mění v kapalinu jen málokdy. V uplynulých 34 letech se v drtivé většině případů prosincový zázrak nekonal, a přesto nepřišlo žádné neštěstí. Zdá se, že zkapalnění krve souvisí spíš s teplotou vzduchu než s Boží mocí. Církev nedovolí, aby kapalinu v ampulkách kdokoli znesvětil, a tak ji vědci nemají šanci prozkoumat. Spekuluje se nicméně, že obsahuje zvláštní vosky, které se vlivem tepla rychle roztékají.
Zdroje: www.historicmysteries.com, www.ncregister.com, www.wantedinrome.com
