Některé z nich byly ve stříbrných filigránových obrubách, které zakrývaly zadní stranu čočky, a pravděpodobně se používaly jako šperky.
Pár z nalezených čoček je k vidění v historickém muzeu Fornsal ve Visby, jiné jsou uložené ve Švédském národním muzeu ve Stockholmu. Mnoho z nich se však ztratilo. To je také důvod, proč vědci stále hledají jejich přesný původ.
Křišťálové čočky z Vizby
Visbyjské čočky jsou důkazem toho, že řemeslníci používali důmyslné techniky výroby čoček již před více než 1 000 lety, tedy v době, kdy vědci teprve začali zkoumat zákony lomu světla.
Při vykopávkách ve Fröjelu na Gotlandu v roce 1999 byly objeveny důkazy o místní výrobě korálků a čoček z horského křišťálu, přičemž neopracované kusy křišťálu se vyskytovaly vedle částečně hotových korálků a čoček. Je známo, že Vikingové z Gotlandu se účastnili obchodních sítí, které sahaly až do Konstantinopole.
Velikost přívěsků se může mírně lišit podle toho, jaká byla technika zpracování samotného kamene. Jak byl vybroušen. Jaká technika byla použita. Od toho se následně odvíjí jejich velikost, která je na každém z nich vyobrazena. Výjimku tvoří jen kamínky podlouhlých tvarů, jež byly následně měřeny na výšku.
Zázrak vytvořený Vikingy
Ačkoliv se může zdát, že pochopení samotnému objevu nic nebrání, je přesto předmětem zdlouhavých sporů. Nejasnosti vyvstávají zejména u původu, kde se záhadné čočky vzaly, kým přesně byly vyrobeny a proč.
Některé z nich totiž až příliš korespondují se šperky, které vyráběli a používali Vikingové. Odhaduje se ale, že tyto čočky nebyly pouhými ozdobami. Škála jejich využití se zdá být mnohem větší, než se na první pohled může zdát.
Mohly sloužit jako lupy, které umožňovaly provádět jemné řezbářské práce, rozdělávat oheň nebo vypalovat řezné rány. Využítí však našli také u drobnějších poranění, kde měly sloužit jako ochrana před infekci. S ohledem na jejich vysokou kvalitu je dokonce možné, že je Vikingové používali pro výrobu a sestavování dalekohledu.
Nejasné využití
I tak je zatím více či méně nejasné, k čemu všemu se přesně daly využít. Pátrá se také, kde byly vyrobeny a kde se nachází jejich domovina. Horský křišťál byl pravděpodobě dovežen ze Středního východu do západního nebo jihozápadního Ruska, kde mohl být následně zasazen do stříbra. Rusko té doby bylo významným obchodním centrem, kde toto zboží mohli nakupovat i obchodnící z Gotlandu. Ti ho následně mohli předávat dál.
Podle jiné verze přivezl čočky do Švédska z Byzance člen varjažské gardy, osobní vikinské ochranky byzantských císařů.
Zdroje:
