Křišťálové lebky opravdu existují a je jich víc, než byste čekali. Ty nejslavnější mají velikost lidské hlavy. Vůbec nejznámější je lebka nalezená dobrodruhem F.A. Mitchellem-Hedgesem (slibujeme, že o něm brzy něco napíšeme, je to moc zajímavá osoba) v mayském městě v Belize. Je nejlépe provedená a současně má nejpoutavější příběh.

Hedges o ní tvrdil, že je stará asi 3600 let a údajně ji používali mayští veleknězi, když prováděli esoterické rituály. Lebka se měla podle něj užívat především při rituálech, kdy se obětovali lidé. Věřil mu to však jen málokdo, už jen proto, že Hedges nechtěl, aby lebku mohli podrobněji studovat vědci. Po jeho smrti ji zdědila jeho dcera, která se chovala podobně. Hlasitě kázala, že lebka je magická a má zvláštní schopnosti, například dlouhověkost. Seriózní vědci se k tomu samozřejmě stavěli skepticky. Lebka je dnes ve vlastnictví jejího manžela, paní Hedgesová zemřela ve věku 100 let.

Chování Hegesových vzbudilo velké pochybnosti o pravosti lebky; našly se důkazy, že ji dobrodruh vlastně vůbec neobjevil, ale jen ji přes prostředníka koupil od pašeráků.

Zkoumané lebky

Další tři lebky, sice méně krásné, ale o to věrohodnější, patří veřejným institucím. Jedna je ve vlastnictví Britského muzea, druhá patří Musée du Quai Branly v Paříži a poslední leží v Smithsonian Museum of Natural History. Vědci je zkoumali ze všech možných hledisek, snažili se analyzovat jejich původ a stáří. Všechny tři instituce se nezávisle na sobě shodly, že lebky mají moderní púvod a rozhodně nepocházejí z doby záhadných Májů.

Pařížká lebka má v sobě stopy vody z doby kolem roku 1800 a britská a americká lebka zase byly vytvořeny pomocí rotačních technik neznámých až do konce 19. století. Objevily do dokonce hypotézy, které všechny tři lebky dávají dohromady. Kunsthistorici vysledovali stopy dvou z nich do německého města Idar-Oberstein, kde sídlila klenotnická firma specializivaná na výrobu předmětů z brazilského křemene. Dvě lebky také prošly rukama stejného obchodníka, Francouze Eugèna Bobana. Ani jedna z lebek není v muzeu označena jako originál.

Křišťálová lebka Mitchella-Hedgese vypadá na první pohled výrazně odlišně. Největším rozdílem je její oddělitelná dolní čelist. Jeden z mála výzkumů, které její majitel povolil, se konal roku 1970. Tehdy byla propůjčena společnosti Hewlett-Packard. Výsledek? Lebka byla vyrobena z autentického a starého křemene amerického původu; na dolní čelisti však vědci nalezli stopy mechanického zásahu. Poté odmítli Hedgesovi další studium.

Dvanáct lebek

V soukromých sbírkách se nalézá několik dalších křišťálových lebek. Jsou menší, celkem je jich údajně 12, ale objevují se spekulace i o třinácté lebce. Nejpodivnější z lebek je „mimozemská“ – její tvar je protáhlý a zdá se, jako by jejím vzorem byl tvor, jaký na Zemi nikdy nežil. Ta byla údajně nalezena roku 1906 v Guatemale. Soukromí majitelé však také neprahnou po tom, aby se jejich artefakty dostaly do rukou vědců, někteří pravděpodobně proto, že mají-li doma falzum, jsou na mizině.

Co na to záhadologové?

Lebky jsou oblíbeným tématem hledačů záhad. Od 80. let 20. století, kdy o nich natočil dokument slavný A.C. Clark se o nich popsaly stohy papíru – ale na nic kloudného záhadologové nepřišli. Zato přibylo absurdních teorií: lebky jsou údajně posledním pozůstatkem Atlantidy, který zdědili Májové. A mají být také jediným způsobem, jak zastavit konec světa, který přijde 21. 12. 2012. Jak? Všech 12 lebek se musí uspořádat do nějakého geometrického znaku…

Známý záhadolog Richard Hoagland zase v televizním seriálu věnovaném největším tajemství lidstva "odhalil", že lebky mají původ na Marsu.

Faktem je, že žádná z lebek nepochází z archeologických nalezišť. Poslední větší výzkum britské lebky proběhl v roce 2008 a výsledky byly zveřejněné v odborném časopise Journal of Archaeological Science . Podle nich je křišťálová lebka dílem 20. století. Vyrobili ji neznámí autoři pomocí brusného kruhu a materiálů, které známe až z 50. let. Dalším přesvědčivým důkazem o falešném původu křišťálových lebek je to, že se neobjevují na žádných obrazech z doby starých indiánských kultur. Je to skoro škoda, tato záhada byla tak tajemná…