Od Stalina dostal finanční podporu a odcestoval do Guiney, v té době ovládané Francií. Tam měl svoleno provádět experiment se šimpanzi v místním centru primátů. Problém ale byl, že šimpanzi byli na páření příliš mladí. Ivanov tak vzal věci do vlastních rukou a šel si do divočiny odchytit pár dospělých samců.



Ivanov se pyšnil svými výsledky v umělé inseminaci koní a věřil, že úspěšně oplodnit opici lidským spermatem nebude o nic složitější. Ani jedna ze samic však nezabřezla a Ivanov svůj experiment otočil - opičím spermatem se pokusil oplodnit lidskou ženu. Žádná z domorodek, kterým byla nabídnuta unikátní možnost podílet se na tomto pokusu, se nenechala upsat.

Ivanov začínal být zoufalý a pokusil se zajít ještě dál. Navrhl, že by se šimpanzí sperma do ženy tajně zavedlo v rámci běžné zdravotní prohlídky. Guvernér Francouzské Guineji si myslel, že se Ivanov už dočista zbláznil, a experiment mu zrušil.

Vědci nezbývalo nic jiného, než se vrátit do své domoviny. Vzal s sebou dvacet opic, cestu až do Sovětského svazu přežily jen čtyři z nich. A ačkoliv se k experimentu dobrovolně přihlásilo celkem pět žen, šimpanzí samec pošel dřív, než k němu mohlo dojít.



Ve svazu šimpanze nenajdeme a Ivanův experiment byl nadobro ukončen. Svou neschopností se přidal k dalším vědcům, kteří u sovětského vedení upadli v nemilost. Byl vyhoštěn do Kazachstánu, kde o dva roky později zemřel.

Ivanův experiment odsoudili i historici. Ač by experiment přinesl jasný důkaz o pravosti Darwinovy teorie, a tím pádem by zasadil tvrdou ránu náboženství jako takovému, z dnešního hlediska jde o ohavný a nelidský pokus. Někteří věřili, že se Ivanov nesnažil prokázat teorii evoluce, ale sestavit armádu opičích mutantů, kterou by Sověti mohli ovládat.