Není pochyb o tom, že Kosmas byl muž velmi učený a při své práci poctivě čerpal z dostupných zdrojů. Fiktivní literatura se ostatně v té době ještě ani nepsala, když pomineme legendy o svatých, které měly být současníky beztak přijímány jako literatura faktu. Ono se toho v té době vůbec moc nepsalo. Když Kosmas studoval, významnější rukopisy sepsané v českém prostředí mohl spočítat na prstech ruky. Za vzděláním ale odjel do ciziny, a díky tomu se mimo jiné seznámil s kronikami jiných zemí, jimiž se později na stará kolena inspiroval. Kromě toho mu přirozeně nechyběla znalost literatury antické, ze které se tehdy rovněž hojně čerpalo.
Hrdinů jménem Krok bylo v Evropě více
Jak ale přišel ke jménu českého lídra, kterého si národ údajně zvolil za svého soudce téměř čtyři sta let předtím, než se sám Kosmas narodil? Nejprve si musíme uvědomit, že jméno "Krok" je značně počeštelé. V latině bylo zapsáno jako "Crocco". To nezní moc slovansky a můžeme se domnívat, že nejde o překlad z žádného staroslovanského výrazu. Tedy nejprve tu byl Crocco a teprve později se mu začalo říkat Krok.
Krok a jeho dcery
Kosmas si tuto postavu tak úplně nevymyslel, protože při své vzdělanosti určitě znal francouzské kroniky a legendy, ve kterých se muž podobného jména také vyskytuje. Šlo o vůdce germánského kmene Alamanů, jenž mohl žít někdy ve 3. nebo v 5. století - středověké zdroje se v dataci moc neshodují. Nejednotný je i zápis jména; jednou je to Crocus, jindy Croc, nebo dokonce Chracus.
To ale nevadí, původ jména Krok bychom tím měli vyjasněn. Není jen jisté, co nějaký Germán dělal v 7. století u českého kmene, když měl být podle jiných kronik už dávno mrtvý? Nebo snad šlo o populární jméno, které se u Germánů ujalo podobně jako u Čechů později Petr a Jan? Vyloučit nelze ani možnost, že Kosmas potřeboval Čechům dohodit nějakého moudrého stařešinu, jakými se chlubily jiné národy, a Crocus byl skvělou inspirací.
Dnes už víme, že národy se v prvních stoletích našeho letopočtu při hledání nových území v Evropě navzájem nevyvražďovaly, ale směšovaly se dohromady, vyvraždilo se vždy zřejmě jen vedení. Míchat se mohla i jména. Čistě teoreticky tedy v naší kotlině mohl existovat Slovan zvaný Crocus. Jak by se ale o něm Kosmas dozvěděl? Snad jen z ústního vyprávění přenášeného z generace na generaci.
Pátrání u Zbečna
Kronikář nám dále o Krokovi sděluje, že sídlil na hradě u vsi "Ztibečná". Václav Hájek z Libočan později tento název přeložil jako "Zbečno". Ačkoli Hájkovy překlady a výklady jsou obecně velmi volné, archeologové i nadšenci hledají Krokův hrad u Zbečna dodnes. Avšak jediné, co v okolí našli, byly pozůstatky keltského oppida na hradišti u Stradonic. Je možné, že slavný Krok nakonec nebyl ani Slovan, ani Germán, ale Kelt?
V roce 1771 našli vesničané u Podmokel na Berounsku vzácný poklad čítající obrovské množství keltských mincí. Bohužel šlo o ryzí zlato, takže se z něj neradovali dlouho. Místní pán jim mince dosti násilným způsobem zabavil a většinu pokladu následně nechal roztavit v mincovně. Nevíme tedy s určitostí, co na nich bylo vyraženo. Podle britského archeologa Barryho Cunliffa se však na nich musela objevovat jména keltských vládců a jedním z nich měl být i jakýsi Crocco. Že by konečně stopa?
Oppidum Stradonice od severozápadu
Záhadná Krokova smrt
O tom, že byl Krok ve skutečnosti Kelt, svědčí i další nenápadná Kosmova zmínka. Libuše totiž převzala vládu poté, co byl její otec "usmrcen". Nikoli poté, co zemřel stářím nebo na následky nemoci. Dokonce se ani nepíše, že by byl "zavražděn", respektive není z toho udělána žádná kauza. Vysvětlení nás zavádí opět ke Keltům, kteří měli v určitém období ve zvyku při vítání nového vůdce toho starého usmrtit. Šlo tedy o jakousi rituální a hlavně naprosto legální vraždu. Slovani ani Germáni podle všeho ke svým stařešinům takto nevděční nebyli.
Jména Kazi, Teta a Libuše jsou pak už slovanského původu a ke zklamání všech romantiků nejspíš vůbec nešlo o dcery Kelta Crocca. Kosmas se při jejich stvoření nejspíš inspiroval hradišti Libušín a Tetín, aniž tušil, že tato hradiště vznikla teprve dvě stě let po údajné Libušině vládě.
Kronikář tedy jaksi pomíchal jablka s hruškami. A zanechal nám velkou hádanku. Přesto mu náleží velký dík, že vzácnou kroniku vůbec napsal.
(Zdroje: https://dvojka.rozhlas.cz/24-schuzka-stare-povesti-ceske-aneb-o-krokovi-a-jeho-dcerach-7938384, https://www.stoplusjednicka.cz/po-stopach-kroka-jeho-dcer-co-je-realita-co-pouha-fikce, https://epochaplus.cz/tajemny-vladce-krok-mel-v-sobe-keltskou-krev/)
