Jak to bylo opravdu s Krokem a jeho dcerami: Stařešina zemřel rituální vraždou

29. červenec 2020 četba na 3 minuty
Krok a jeho dcery

Krok a jeho dcery

Foto: Profimedia.CZ

Pověst o Krokovi a jeho dcerách vysvětluje, odkud se vzala první česká knížata a jak byla založena Praha. Ŕada historiků se domnívá, že si ji kronikář Kosmas ve 12. století jednoduše vymyslel. Jiným se ale nezdá, že by vzdělaný, latinsky píšící děkan pražské svatovítské kapituly sahal při sepisování dějin do vlastní fantazie.

Předpokládá se, že Kosmas svou kroniku sepsal zhruba v letech 1119 až 1125. Při vyprávění vycházel z hrstky písemných pramenů dostupných ve své době a obracel se i k textům antickým, jež místy citoval. Mohl mít k dispozici i Kristiánovu legendu, která zřejmě vznikla v 10. století, ačkoli se o tom dodnes vedou spory.

Anonymní hadačka

Kristián popisuje "Slovany české" jako modloslužebný národ bez vládce a zákona, obývající širý kraj jako zvířata. Když na lid přišel mor, jakási nejmenovaná panna hadačka poradila, aby bylo založeno město a nazváno Prahou. Potom poslala pro "velmi prozíravého a důmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysl". Toho si lidé na základě její věštby zvolili za svého knížete a vládce a sama hadačka si ho vzala za manžela.

Byl to teprve Kosmas, kdo onu hadačku pojmenoval Libuší a připojil k ní dvě starší sestry, Kášu neboli Kazi a Tetu. Odkud přejal tato jména, není známo. V jeho době však existovala hradiště Libušín (Ljubošín) a Tetín, která mohl považovat za sídla dostatečně stará na to, aby byly založeny bájnou hadačkou a jejími příbuznými, a jména svých literárních hrdinek od nich odvodil.

Tomu napovídá i fakt, že se Kosmas nezmiňuje o žádném hradu, který by náležel bylinkářce Kazi. Žádný Kazín totiž neexistoval. Vymyslel si ho až kronikář Václav Hájek z Libočan, který zřejmě usoudil, že když Libuše seděla na Libušíně a Teta na Tetíně, pak Kazi logicky musela bydlet na Kazíně.

Spojení bájných sester se zmíněnými místy je přitom zpochybnitelné i v případě Kosmy. Hradiště Tetín totiž vzniklo až v průběhu 9. století, a hradiště Libušín je dokonce ještě o sto let mladší. To časově odporuje představě, že Krok a jeho dcery vládli českému kmenu zhruba v 6. až 7. století.

Krok jako usmrcený keltský stařešina?

Záhadná je i postava samotného Kroka. Kosmas ho v latině nazývá Crocco, což je jméno, které nemá se slovanským jazykem pranic společného, zato se objevuje u germánských Alamanů a Normanů. Krokův hrad Kosmas umístil do lesa "u vsi Ztibečná", kterou historikové ztotožňují se Zbečnem. Zde se ovšem kdysi dávno nenacházelo slovanské hradiště, nýbrž keltské oppidum. Největší záhadu pak představuje malá, nenápadná Kosmova zmínka o tom, že se Libuše ujala vlády poté, co byl Krok "usmrcen". Znamenalo to, že nezemřel přirozenou smrtí? A pokud ho někdo zavraždil, proč kronikář nezmínil jména vrahů?

Stopa vede opět ke Keltům. Ti měli údajně ve starším období tradici svého stařešinu rituálně usmrtit předtím, než byl nahrazen svým nástupcem. Pokud tento osud potkal i Crocca, muselo jít o vůdce keltského. U Slovanů se totiž tento krutý rituál neujal.

Od Keltů k prvním Přemyslovcům přitom vedla dlouhá staletí, a to ještě přes Markomany, polabské Germány a Langobardy. Zdá se tedy, že Kosmas smotal kulturní dědictví národů sídlících na našem území v 1. tisíciletí dohromady a opíral se přitom o útržky legend různého původu. Žádné fantazijní příběhy si ale sám od sebe nevymýšlel.

Akční letáky