Průměrná hloubka světového oceánu je 3 729 m. Na jeho dně panuje chlad a tma. Proto se zde nenachází fytoplankton, hrající klíčovou roli v mořské potravní síti. I přesto se to zde hemží životem. Jak je to možné? To se pokusili odhalit mořští biologové Craig McClain a Clifton Nunnally z Louisiana University Marine Consortium pomocí experimentu se třemi mrtvými aligátory.
„Výzkumy z posledních let potvrdily, že rozkládající se těla těchto plazů se běžně nacházejí na plážích, pobřežích i na volné vodě. Proto se jimi hlubinní predátoři mohou živit,” vysvětlují výzkumníci výběr obětí.
Experiment s krokodýli
Plazi byli odborníků darováni na vědecké účely státem Louisiana. Byli humánně usmrceni v rámci regulačního programu. „Silným lanem jsme k nim přivázali závaží a ponořili do Mexického zálivu do hloubky 2000 metrů. Poté jsme pomocí speciálních robotických kamer sledovali, jak s tímto bufetem naloží hladoví tvorové, říká McClain.”
Plaz se závažím
První krokodýl byl zkonzumován do 24 hodin. Doslova se na něj vrhli obří stejnonožci, které vědci označují za mořské supi. K hostině se následně připojili další mrchožrouti, již plaza obrali až na kost.
Na druhé zdechlině tvorové hodovali 51 dní. Zajímavostí bylo, že její kostra měla načervenalý odstín a rozpadala se. „Zjistili jsme, že do struktury pronikli tzv. zombie červi rodu Osedax, již se do tkání zavrtávají. Laboratorní analýza DNA potvrdila, že se jedná o zcela nový druh,” vysvětluje mořský biolog ze Scripps Institution of Oceanography Greg Rouse.
Tajemný dravec
Navzdory převratnému objevu to byl třetí aligátor, který vědce nejvíce zarazil. Místo jeho posledního odpočinku zelo po osmi dnech prázdnotou. Po prohledání okolí našel tým pouze závaží. Lano, jímž k němu bylo přivázáno, bylo překousnuté.
„To znamená, že predátor, který plaza napadl, byl dostatečně velký na to, aby ho slupl jako malinu a zátěž odtáhl deset metrů,” říká McClain. „Mohla to být obří chobotnice nebo žralok, jenž ještě čeká na objevení. V tu dobu bych se ale nechtěl potápět,” směje se vědec.
