V roce 1944 se německá strana pokusila obsadil Antverpy, hlavní zásobovací přístav pro spojenecké síly. Tento projekt je pojmenován podle ardenských lesů Ardenská ofenzíva, nebo také bitva v Ardenách. Celá akce se však zvrtla a bylo zajato na osm desítek amerických vojáků. Joachim Peiper se rozhodl, že se jich demonstrativně zbaví. Všechny zajatce nechal shromáždit na velkém prostranství, kde je skupina německých vojáků postřílela kulomety. Pár americkým vojákům se však podařilo uniknout a hrůzu, kterou zažili, popsali americkým úředníkům. Podle blízkého města se tato událost začala označovat jako Malmédský masakr.

Hlavní strůjce, SS plukovník Peiper, byl následně souzen v Norimberských procesech. Porušil Ženevské úmluvy, které vyžadují humánní zacházení s válečnými zajatci. Studená válka, mezinárodní politické intriky a další události však způsobily, že se vyhnul trestu smrti. Místo šibenice dostal doživotí. Nakonec si odseděl pouhých 12 let.

Malmédský masakr nebyl jediným válečným zločinem, který spáchal a za nějž měl být podle spravedlnosti odsouzen. Jeho touha po krutosti se prolínala celou vojenskou kariérou. Ještě před rokem 1944 se zúčastnil operace Barbarossa, kde systematicky zabíjel civilisty. Později se angažoval v masakru v Boves, kde zabíjel rovněž civilisty i neozbrojený vojenský personál (Zdroj: https://medium.com/lessons-from-history/karma-is-a-bitch-for-this-nazi-criminal-joachim-peiper-4ef519822eb5).

Na konci prosince roku 1956 se Peiper dostal z vězení na svobodu, a kupodivu bylo vzneseno jen málo protestů, převážně od skupin válečných veteránů. Občanská liga veteránů v New Jersey se obrátila na vládu s prosbou o „umístění barbarského plukovníka Peipera zpět do vězení, kam patří.“ Nikdo je však nevyslechl (Zdroj: https://www.historynet.com/how-a-convicted-nazi-war-criminal-and-72-of-his-men-walked-free.htm).

Nedlouho po jeho propuštění se stal Peiper promotérem prodeje u společnosti Wolkswagen. Nakrátko se zabydlel v několika německých městech.

Ani po více než 10 letech ve vězení ho jeho nacistické přesvědčení neopustilo. V rozhovoru s francouzským spisovatelem řekl: "Byl jsem nacista a zůstal jsem ním…. Dnešní Německo již není velkým národem, stalo se provincií Evropy. Proto se při první příležitosti usadím jinde, pravděpodobně ve Francii …." (Zdroj: https://warfarehistorynetwork.com/2017/06/15/lt-col-joachim-peiper-grisly-death-after-battle-of-the-bulge ).

Pouhý měsíc před Peiperovou náhlou smrtí byl ve francouzských komunistických novinách L'Humanité publikován rozhovor. Válečný zločinec si v té době pokojně žil se svou manželkou v malé francouzské vesničce Traves a pracoval jako překladatel. Zanedlouho po uveřejnění rozhovoru začala proti Peiperovi nenávistná kampaň. Po městě, ve kterém žil, byly rozesílány letáky s rčením: "Lidé z Traves, válečný zločinec SS Peiper je mezi námi!" Na cestách se navíc začínaly objevovat nacistické symboly spojené s jeho jménem.

Sám Peiper začal dostávat dopisy a anonymní telefonní hovory, ve kterých mu lidé vyhrožovali, že zapálí jeho dům a přitom upálí jeho psy. V ten den odjela Peiperova manželka do Německa. Důvod jejího odjezdu není přesně znám, možná ji chtěl její muž ochránit před nebezpečím. Samotný zločinec se ale moc nebál a údajně se nechal slyšet, že nevěří, že lidé, kteří mu vyhrožovali, jsou tak odvážní, aby své činy dokonali.

Kolem jedné hodiny ranní se ve městě rozezněly sirény a Peiperův dům byl v plamenech. Odsouzený válečný zločinec ještě stačil z bytu zachránit nějaké osobní věci, včetně dopisu pro manželku, pak se ale uvnitř domu udusil. Hasiči posléze našli jeho těžce popálené tělo. Zemřel v 61 letech.