Těžko říct, kam gruzínská kráska Jekatěrina Svanidze dala oči, když se provdala za Josifa Džugašviliho. Muž malého vzrůstu, s tváří poznamenanou neštovicemi, ochromenou rukou a revolučními ideály byl neustále jednou nohou ve vězení a druhou v nevěstinci. Doma se zdržoval minimálně. Syn Jakov zdědil jemné rysy po matce. Nikdy ji ale pořádně nepoznal, protože mu byl necelý rok, když zemřela (Zdroj: en.wikipedia.org).

Otec o chlapce nejevil žádný zájem, a tak si ho vzala do péče teta. Stalinův spolužák později vzpomínal, že kdyby nebylo tety, "Jaša" by musel žít v příšerných podmínkách místního sirotčince.

Teprve když mu bylo 14 let, odjel Jakov do Moskvy za otcem, aby tu získal řádné vzdělání. Psal se rok 1921, Josif Džugašvili si už říkal Stalin, žil v přepychu Kremlu s novou manželkou Naďou a právě se mu narodil druhý syn. Jakov do prostředí nezapadal. Neuměl rusky, dětí bolševických prominentů se stranil, seděl v koutě a četl knihy. Otec ho nesnášel a nazýval ho neschopným. Oporu chlapec nacházel jen v maceše Nadě, která s ním soucítila. Otcovo nové příjmení nikdy nepřijal (Zdroj: www.thevintagenews.com/2018/10/17/stalins-children).

V roce 1928 se Jakov pokusil o sebevraždu. Chtěl se oženit se spolužačkou Zojou, ale Stalin kvůli tomu ztropil takovou scénu, že mladý muž vzal pistoli a střelil se do hrudi. Těsně minul srdce, což jeho otec údajně okomentoval slovy: "Je tak neschopný, že se neumí ani zastřelit."

O čtyři roky později proti sobě obrátila pistoli i Naďa, která evidentně uměla mířit lépe. Stalina její smrt zdrtila. Zbyl mu po ní syn Vasilij a šestiletá Světlana. Pomalu se začal usmiřovat i s Jakovem.

Vlídně přijal jeho novou manželku Julii, ačkoli byla Židovka, a když se mladému páru narodila dcera Galina, zasponzoroval rodině byt, kuchařku i chůvu. Jakov Džugašvili také učinil kompromis, vstoupil do komunistické strany a zapsal se na vojenskou školu. Když přišla válka, srdnatě narukoval v hodnosti poručíka do prvních linií, kde vzápětí padl do zajetí.

Říká se, že ruští vojáci schválně prozradili Němcům jeho identitu, aby se pomstili nenáviděnému sovětskému režimu. Dlouho se ale nevědělo, co přesně se tehdy u běloruských hranic vlastně odehrálo. Překroucená informace je mocnou zbraní a nacisté byli mistři v jejím využívání. Do Sovětského svazu vypustili zprávu, že se jim Džugašvili vzdal dobrovolně a moc se mu v Německu líbí (Zdroj: www.ndtv.com/tamil-nadu-news/mk-stalins-son..., listopad 2020).

Stalin tomu zpočátku věřil. Rozzuřil se a vztek si vybil na synově rodině. Snachu Julii nechal zatknout a uvěznit, vnučku Galinu chtěl poslat do sibiřského gulagu. Před tímto hrůzným osudem holčičku zachránila jeho dcera Světlana. Plakala tak dlouho, dokud otce neobměkčila.

Němci s Džugašvilim nejprve zacházeli slušně, aby ho získali na svou stranu. Jakov ale neměl v úmyslu Stalina zradit a na spolupráci nepřistoupil. Skončil proto jako řadový vězeň v táboře Sachsenhausen. Stalin postupem času pochopil, že ho syn nezradil. Přesto neučinil nic zásadního pro jeho záchranu.

Nacisté Džugašviliho drželi jako divokou kartu pro vyjednávání. Proslýchalo se, že ho chtěli po bitvě u Stalingradu vyměnit za své zajaté vysoce postavené důstojníky. Stalin na to údajně odsekl: "Nelze měnit pěšáka za maršála".

Maršál Žukov ve svých pamětech zmínil, že Stalin o svém nejstarším synovi prohlásil: "Jakov ze zajetí nevyjde. Fašisté ho zastřelí... Ne. Jakov raději zemře, než aby zradil vlast."

Jakov Džugašvili opravdu nakonec zvolil dobrovolnou smrt. V dubnu roku 1943 v Sachsenhausenu naběhl na dráty vysokého napětí, přičemž do něj jeden z dozorců začal střílet.

Stalina zpráva o jeho úmrtí upřímně zarmoutila. "Byl to opravdový muž. Osud byl k němu nespravedlivý," řekl. Jakovovu manželku Julii však nechal propustit z vězení až v roce 1946.