Na počátku války Hildegarde Lächert (1920-1995) pracovala jako zdravotní sestra a posléze byla zařazena na práci ve zbrojovce. V té době už měla dvě malé děti, za jejichž otce se nestihla provdat; byl odvelen na frontu a v roce 1942 prohlášen za nezvěstného. Práce na směny v továrně mladou ženu vyčerpávala. Švagr jí proto dohodil místo v ženském koncentračním táboře Ravensbrück. Děti zůstaly u příbuzných (Zdroj: wikipedia.cz).

Drobná Hildegarde tak zahájila temnou kariéru, během níž působila jako dozorkyně v nejobávanějších táborech Majdanek a Osvětim. Podílela se na selekcích, při kterých se rozhodovalo o životě a smrti vězněných lidí. Svážela děti k plynovým komorám a hrubě s nimi zacházela. Jen v Majdanku se osobně dopustila čtrnácti vražd. Jednu polskou ženu nechala roztrhat psem za to, že otěhotněla s nacistickým dozorcem (Zdroj: www.topky.sk/tag/345619/Majdanek). Několik vězňů shodila do latríny, aby se tam utopili, jiné ubila k smrti bičem, jehož konec opatřila železnou koulí.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Koncem války prchla do Mauthausenu, kde byla zadržena a odvlečena do Krakova k soudu. Vyvázla s 15 lety vězení, z nichž si díky amnestii odseděla jen devět. Z polského vězení odjela do Západního Německa, kde se natrvalo usadila.

V roce 1975 byla Hildegarde povolána k soudu znovu. Tentokrát se konal v Německu a přetřásal zločiny nacistů v koncentračním táboře Majdanek. Obžalovaná začala ze stresu trpět vysokým tlakem a na těle jí naskočila svědivá vyrážka. Ve svých výpovědích se snažila ze sebe učinit oběť (Zdroj: epochaplus.cz/nacisticke-bestie-dozorkyne-ktere...).

"V koncentráku jste nemohli jednat lidsky. Byly tam jen rozkazy, žádný prostor pro vlastní osobnost. S vězni jsme se nemohli bavit, to bylo zakázané. Museli jsme vykonávat povinnosti vestoje, ať pršelo, bylo vedro nebo zima. Představte si, jaké to asi je, když stojíte 12 hodin na jednom místě. Pak už ani necítíte bolest," uvedla Hildegarde, jako by snad sama byla vězeňkyní.

V soudcích tímto projevem lítost nevzbudila. Poslali ji do vězení na dalších 12 let. Přesto se drze pokusila kandidovat do Evropského parlamentu za extrémně pravicovou stranu a svůj trest považovala do konce života za nespravedlivý. "Kvůli pouhému roku a půl v koncentráku mám sedět dvacet let ve vězení?" hořekovala. Nepochopila, že měla vlastně štěstí. Mnohé její bývalé kolegyně skončily hned po válce na šibenici.