Hildegarda Lächert byla původně vyškolena jako zdravotní sestra, ve svých 22 letech ale podstoupila výcvik v koncentračním táboře Ravensbrück a stala se dozorkyní. Svou chmurnou dráhu zahájila v roce 1942 v Majdanku, odkud byla po dvou letech převelena do Osvětimi. Konec války ji zastihl v táboře Mauthausen.
V roce 1947 usedla Hildegarda na lavici obžalovaných u soudu v polském Krakově po boku dalších čtyřiceti nacistických dozorců. Přestože vlastnoručně ubíjela vězně bičem opatřeným železnou koulí a v několika případech je shodila do latríny, aby se tam utopili, vyvázla s pouhými 15 lety vězení. V procesu jí možná pomohl fakt, že byla matkou dvou nezletilých dětí.
Hildegarda si nakonec v Polsku odseděla necelých deset let a usadila se v Západním Německu. V té době se americká zpravodajská služba CIA zajímala o bývalé nacisty a některé z nich najímala jako své špiony. Vytipovala si mezi nimi také čerstvě propuštěnou Hildegardu, která působila dojmem jednoduché ženy, co jen slepě plní rozkazy. CIA prahla hlavně po informacích o dění v Polsku, jež bývalá dozorkyně mohla zaslechnout během svého pobytu v polském vězení.
Spolupráce s USA však netrvala dlouho; Hildegarda brzy porušila závazek mlčenlivosti a v Německu se chlubila, pro koho pracuje. Následně se nechala najmout nově zřízenou Spolkovou zpravodajskou službou, ta s ní ale ze stejných důvodů spolupráci ukončila také.
V roce 1975 se německá vláda rozhodla soudit 16 dozorců z koncentračního tábora Majdanek, mezi nimi i Hildegardu. Po šestiletém procesu byla bývalá dozorkyně odsouzena k 12 letům vězení, tento trest však nikdy nenastoupila, protože si už deset let odseděla v Polsku a dalších 5 let strávila v německé vazbě. Během líčení se přetřásaly ty nejhorší zrůdnosti, kterých se v Majdanku dopustila. Přesto se Hildegarda neštítila v té době kandidovat do Evropského parlamentu za radikální pravicovou stranu.
Zemřela v Berlíně ve věku 75 let.