V dnešním Mexiku stvořila neznámá dávná civilizace město Teotihuacán neboli "Místo, kde se lidé stávají bohy", kde v dobách největší slávy žilo na 200 tisíc obyvatel. Okolo roku 200 před Kristem tam vyrostly zdi pyramid i bloky obytných budov, které v severojižní ose přetíná posvátná, dva kilometry dlouhá Cesta mrtvých. Ta spojovala hlavní duchovní stavby Teotihuacánu, pyramidy Měsíce, Slunce a řadu dalších.
Cesta mrtvých tak sloužila jako dokonalá observatoř, z níž kněží mohli například sledovat pohyb souhvězdí Plejád a upravovat kalendář v době letního slunovratu.
Platila se za to ale krutá daň, kvůli níž cesta dostála svému chmurnému jménu. Jen lidskými oběťmi totiž dokázali kněží zajistit přízeň bohů a právě Cestou mrtvých kráčeli jdoucí na smrt vstříc svému osudu. Jen stavbě pyramidy, zasvěcené hlavnímu bohu, okřídlenému hadu Quetzalcoatlovi, padlo za oběť 260 válečných zajatců či vybraných obyvatel Teotihuacánu. Stovkám dalších duchovní rituálně vyrvali srdce z těla nebo je nechali vykrvácet po ranách obsidiánovými noži, aby měl bůh Slunce Tonatiuh potřebnou sílu k putování po obloze.
Cesta smrti se stala i zkázou Teotihuacánu okolo roku 900 po Kristu. Podle archeologů se odtud rozšířily vlny požárů, ničících chrámy a vládní paláce. Ohnivé inferno zřejmě rozpoutali obyvatelé města, přesycení krvavými orgiemi. Vylidněné město, postavené na kostech lidských obětí, pak na dlouhá staletí pohltil zelený příkrov džungle.
