Z Mariina života
Marie I. Tudorovna se narodila 18. února 1516. Její životní osud předznamenala skutečnost, že se nenarodila jako očekávaný syn, po kterém její otec Jindřich VIII. toužil, a kterého mu jeho první žena Kateřina Aragonská nedala. Po sňatku s Annou Boleynovou (1533) Jindřich do té doby hýčkanou Marii prohlásil za nemanželskou, ztratila titul princezny, a jako „pouhá lady“ se ani nesměla kvůli katolickému smýšlení stýkat s matkou, čímž nesmírně – obzvláště jako dospívající dívka – trpěla.
Na královský dvůr se vrátila, až když se Jindřich znova oženil. Přičinila se o to jeho třetí manželka Jana Seymourová, která se s Marií sblížila a podporovala jejich usmíření. Titul princezna pak Marie znovu nabyla v roce 1544 zásluhou Kateřiny Parrové, čtvrté Jindřichovy manželky, a získala tak nástupnictví trůnu.
Dlouhá cesta k manželství
Marie byla několikrát zasnoubená. Poprvé, když jí byly dva roky, se stejně starým francouzským dauphinem Františkem. Navzdory velkolepým oslavám bylo jejich zasnoubení o tři roky později zrušeno. Šestiletá Marie byla poté zaslíbená dvaadvacetiletému bratranci Karlu V. I tato dohoda byla po letech zrušená, stejně jako další dohodnuté přísliby manželství.
Marie se nakonec provdala až jako královna v roce 1554 za španělského prince Filipa.
Následující video ukazuje tvář Marie od mládí až po úmrtí:
Krvavá Marie – první královna na anglickém trůně
Na královský trůn se Marie dostala po smrti svého patnáctiletého nevlastního bratra Eduarda VI., jediného syna Jindřicha, kterého měl s Janou. Po své korunovaci v roce 1553 se stala jako královna Anglie a Irska první panovnicí v historii anglického království. Jako věrná katolička se snažila obnovit římskokatolickou víru a její vliv. Zaváděla proto různé reformy. Během pěti let své vlády nechala na hranici jako kacíře upálit nejméně 280 protestantů, kteří odmítli katolickou víru, desítky jich ze země uprchli. A právě za jejich pronásledování si vysloužila přezdívku Krvavá Marie.
Dle historičky Lucy Woodingové mají dobové popisy Marie nenávistný podtext s předsudky vůči ženám. „… pranýřují ji, že je pomstychtivá, bezpáteřní a slabá…“ Někteří odborníci přisuzují její neblahou pověst „poblouzněné a slabomyslné ženy, která dala přednost pozemské lásce před blahem své země“ sňatku s Filipem. Giovani Michieli o ni napsal, že je „… někdy nepředvídatelná a vášnivá, jindy uzavřená a skoupá víc, než by se slušelo na velkorysou královnu.“ Zmiňuje také, že měla „… drsný a hlasitý, téměř mužský hlas“, a když promluvila, zdálo, že křičí.
I královna je jen žena
O Marii se ví, že v dospívání začala mít psychické problémy a týdny trpěla „hysterií“. Mohlo to souviset s rozchodem jejich královských rodičů, avšak jak se mnozí domnívají, také s menstruací. Marie v těchto dnech upadala do těžké melancholie až depresí. Zmiňuje to i Michieli: „… slzy, pláč, na které je od dětství zvyklá.“ Dle odborníků nelze určit její diagnózu, ale jisté je, že měla velmi bolestivou periodu nejspíš způsobenou gynekologickou nemocí. Psychické problémy to jen zhoršovaly. Kvůli tomu, jak soudí Michieli, i předčasně zestárla.
Přes všechny problémy doufala v dědice. Její nesmírná touha otěhotnět se projevila v nejméně dvou falešných těhotenstvích. Fyzicky i psychicky vyčerpaná zemřela ve věku 42 let v roce 1558 během chřipkové epidemie. Vzhledem k velkým bolestem břicha, které před smrtí měla se předpokládá, že zemřela na rakovinu dělohy, vaječníků nebo jinou gynekologickou nemoc.
Dle Woodingové byla možná tvrdohlavá, dělala chyby, ale byla inteligentní, politicky zdatná a rozhodná panovnice, která dokázala, že i žena může vládnout. Nemyslí si, že byla krvavá násilnice a zamilovaná ubožačka, jak se o ní psalo.
Zdroje: englishhistory.ne, www.rmg.co.uk, www.history.com, www.smithsonianmag.com
