Měl to být další obyčejný upršený den ve španělské Zamoře. Většina obyvatel tedy raději seděla doma a relaxovala. Nikdo si ničeho zvláštního nevšímal. Až do té doby, než dešťová voda naplnila rezervoáry a fontány. Během několika hodin se křišťálově průhledná tekutina změnila na kalnou a rezavě červenou.
Vypukla panika. Internetem létaly zprávy, že obyvatele Španělska chce někdo otrávit pomocí letadel a chemikálií, jiní byli přesvědčení, že krvavý déšť seslal rozhněvaný Bůh a nastává konec světa. Nikdo nedokázal vysvětlit, co se stalo.
Krvavá voda - Španělsko
Španělé nebyli první, kteří děsivý rudý déšť zažili. V září 2001 se v indické Kérale spustil z nebe krvavý liják, za nímž lidé viděli meteorický prach, ale také mimozemšťany. Na jiných místech zase „krev" prýští neustále. Z trhliny v antarktickém Taylorově ledovci vytéká rudě zbarvený proud, jehož vznik byl dlouho záhadnou. Vědci nakonec zjistili, že voda obsahuje železo, které při setkání se vzduchem oxiduje neboli rezaví.
Za načervenalou barvu může řasa.
Zvědaví obyvatelé nechtěli nic nechat náhodě. Poslali vzorky ze svých nádrží a kaluží odborníkům na univerzitě v Salamance. Ti po důkladném rozboru zjistili, že voda obsahuje části Haematococcus pluvialis, zelené mikroskopické sladkovodní řasy, která se v době chemického stresu zbarvuje do červena. Rudá barva pochází z karotenového pigmentu zvaného astaxanthin.
Řasa v dešti
Identifikace vyvolala další otázky. Řasa Haematococcus pluvialis se totiž ve španělském regionu Zamora nenašla v žádné vodní nádrži. Jak se tedy do mraku, z něhož pršela na zem, dostala?
Mikrořasa se běžně vyskytuje ve vodních plochách na severní polokouli, zejména v Severní Americe a na evropském pobřeží Atlantiku. Musela tedy přeletět minimálně 300 km, než spadla na zemský povrch.
Vědci tak začali analyzovat meteorologická data. Sledovali pohyby větrů a mraků. Odhalili, že řasa se do severozápadní části Pyrenejského poloostrova dostala pomocí převládajících západních větrů. Nepodařilo se jim však přesně určit, z jakého zdroje tyto mikroorganismy pocházely.
Haematococus pluviali
Sladkovodní řasa se v poslední době hojně používá ve farmaceutickém průmyslu, zejména pro její antioxidační vlastnosti. Přikrmují se jí také lososi a pstruzi, aby měli výraznější barvu masa. Dokonce i výrobcům motocyklů Yamaha se podařilo díky použití této drobné řasy snížit emise CO2 ve svých továrnách.
Zdroj:
www.webcache.googleusercontent.com, www.mentalfloss.com, www.agenciasinc.es
