Ungern von Sternberg se narodil 22. ledna 1886 v rakouském Štýrském Hradci. Z prestižního gymnázia byl vyloučen kvůli své nezkrotné povaze. Chtěl se zapojit do rusko-japonské války, ale v tomto případě zůstalo jen u plánů. Bojoval však v první světové válce, kde se projevila jeho statečnost, ale také bezohlednost a zuřivost. Se svou první bojovou jednotkou začal velet oddílům Asyřanů, se kterými dosáhl nejednoho vítězství. Po roce 1917 se striktně postavil proti bolševikům.
Během ruské občanské války sestavil divizi zahrnující nejen Rusy, ale také Mongoly, Japonce a zástupce mnoha dalších národů. Zanedlouho získala tato jednotka označení Zuřivá, její oficiální název zněl Asijská jízdní divize. Ungern von Sternberg neváhal použít jakýchkoliv prostředků k zastavení vzrůstající moci bolševiků a usiloval o vrácení cara na ruský trůn. Jeho jednotka zanedlouho ovládala nejen okolí Bajkalu a části Sibiře, ale také Transsibiřskou magistrálu.
Ungern von Sternberg byl krutý jak k nepřátelům a ke svým podřízeným, tak i ke zcela nevinným civilistům. S lhostejným výrazem vydával pokyny k zabití žen či dětí. Ti, kteří se postavili jeho armádě, byli krutě potrestáni. Jeho muži lidem usekávali končetiny, bičovali je až k smrti, házeli do kotlů parních lokomotiv, přivazovali za auta a páchali další hrozná zvěrstva. Začátkem roku 1920 se situace na bojišti velmi rychle měnila. Baronův původní plán, střetnout se s Rudou armádou, která se probíjela čím dál více na východ, byl změněn na přesun k mongolské hranici. Armáda Krvavého barona mířila k hlavnímu městu Vnějšího Mongolska Urze (dnešní Ulanbátar).
První útoky na město místní vojáci statečně odráželi. Krvavý baron přišel o sto mužů, a nakonec musel ustoupit. Druhý útok už měl promyšlenější. O jeho chování během dobývání tohoto území se tradují legendy. Byl prý natolik odvážný, že se jen tak projížděl ve městě plném nepřátel. Jednou prý narazil na spícího strážného, kterému vynadal, že nedělá svou práci pořádně. Ke statečnému chování mu však pomáhal fakt, že v ovládaném městě právě zuřilo povstání proti čínské nadvládě. Nakonec se tak na baronovu stranu postavila i řada Mongolů. Koncem února 1921 město dobyl. V té době také konvertoval k podivné sektě, která se hlásila k budhismu, ruskému nacionalismu a antisemitismu. Svou jednotku proto přejmenoval na řád Vojenských buddhistů a sebe označil za reinkarnaci Čingischána. Ungern von Sternberg se projevoval jako sadista a psychický narušený člověk, a to obzvlášť během pogromů, které často organizoval. Zajaté bolševiky nechal zaživa stahovat z kůže a tou potahovat své koňské sedlo. Zvykl si také namáčet prapory v krvi vězňů.
Nakonec se však rozhodl pro návrat do Ruska. Jeho hlavním cílem bylo ovládnutí části Transsibiřské magistrály. Tentokrát však úspěšný nebyl. Rudá armáda dokázala odvracet jeho útoky a také dobýt zpět území Vnějšího Mongolska. Za jeho hranice se nakonec musel baron zanedlouho stáhnout. V té době se proti němu obrátili i jeho vlastní vojáci, u nichž rapidně upadala morálka. Ti se ho dokonce pokusili zabít. Vyvázl a utekl k mongolskému oddílu. Uznání se však nedočkal, Mongolové ho hned zatkli a předali Rudé armádě. Na jeho smrti měl velký zájem samotný Lenin. Ungern von Sternberg se snažil své jednání ospravedlnit, přesto byl usvědčen z mnoha zločinů a popraven.
